Plavba okolo Jónských ostrovů

Čirou náhodou jsem dostal nabídku připojit se k plavbě okolo Jónských ostrovů. Vzhledem k jen několika málo týdnům zbývajícím do termínu jsem přehodnotil původní plány na podzim strávený tradičně na horách a usoudil, že hory nejsou to jediné, co potřebuji k životu. S nulovými zkušenostmi s jachtařením se tato náhlá nabídka zdála jako úžasná příležitost zkusit něco zcela nového.

Jelikož nás bylo celkem 7, bylo ihned zřejmé, že plachetnice, kterou jsme se měli plavit, nebude žádný drobek, ale první pohled na loď kotvící v přístavu Lefkasu byl přesto úžasný. 46 stop dlouhé plavidlo pojmenované Wanderlust (skvělé jméno pro loď) se mělo stát naším domovem pro nadcházející týden. Před odplutím však stále zbylo dost času k nasátí atmosféry městečka Lefkas. Ve zdejších úzkých uličkách jsem si uvědomil, že můj pohled na Řecko byl vždy poněkud zkreslený. Představoval jsem si středomořský ráj připravený pro zástupy turistů a nic víc. Ve skutečnosti je Řecko poctivou ukázkou Balkánu, poněkud špinavé a chaotické, ale zároveň krásně přirozené. Aspoň tak se jeví mimo hlavní sezónu.

Ráno konečně vyplouváme směrem k ostrovu Kalamos. Náš kapitán nám během vyplouvání z přístavu Lefkasu stíhá trpělivě vysvětlovat vše, co se týká ovládání lodi: plachty, lana, motor, námořní navigaci, základní námořní pravidla a mnohé další. Jen vítr protestuje a nefouká dostatečně silně na to, aby se vyplatilo plout na plachty. Kousek od ostrova Meganisi se připojuje skupina delfínů a následuje několik stovek metrů naši loď, než se stočíme k východu. Odsud můžeme pozorovat hory pevninského Řecka v odpoledním slunci a následně kotvíme na Kalamosu.

Ráno plujeme nejprve jen kousek k sousednímu ostrovu Kastos. Zde nás čeká takřka povinná zastávka ve Windmill café, kavárně zbudované ve zbytcích jednoho z mnoha větrných mlýnů rozesetých po Řecku, a patrně nejpodivnější snídaně, jakou jsem kdy měl - káva a pivo s ledem. Oběd připravujeme v zátoce One house bay u ostrova Atokos (zcela trefně pojmenované - je tam opravdu jen jediný dům) a následně pokračujeme na Ithaku, domovský ostrov slavného Odyssea. Kotvíme v boční zátoce daleko od hlavních kotvišť a večer se vydáváme na průzkum k blízkému kostelíku, stojícímu na kopcích nad zátokou. Těžko zapomenout na chvíle, kdy nad mořem vychází obří úplněk, a kdy se bavíme poněkud specifickým humorem.

Ráno měníme loď za skútry a vydáváme se po prázdných silničkách objevit zbytek ostrova. Zelené kopce, staré vesničky bez turistů, parádní vyhlídky a dokonalé klikaté silnice - tak si pamatuji Ithacu. Prohledáváme ruiny Odysseova paláce, shlížíme k moři přes olivové háje a mrzneme na skútrech při sjezdu z hor, zatímco vítr se dávno probudil a začal foukat.

Konečně, vítr začal pořádně foukat! A zároveň s tím přichází to, na co jsem se osobně těšil asi úplně nejvíc - noční plachtění. S tímhle větrem v zádech můžeme přes noc snadno obeplout celý ostrov Kefalonie a nad ránem dorazit k severním břehům Zakynthosu. Rychle vychází hvězdy, a když vzhlédneme vzhůru, nad kolébajícím se stěžněm visí Mléčná dráha. O hodinu později opět vychází měsíční úplněk, v jehož světle se odráží vlny jinak temné okolní mořské hladiny. Znáte ten pocit, kdy očekáváte příliš mnoho a nedostanete prakticky nic? Tak přesně tohle byl ten vzácný příklad, kdy očekáváte příliš mnoho a dostanete ještě víc.

Zhruba okolo jedné hodiny ráno se kapitán rozhoduje přenechat kontrolu nad lodí nespícím zbytkům posádky a sám jde na pár hodin spát. Zůstáváme na palubě ve třech a snažíme se to vyloženě nezvorat. Během chvíle se dostavuje dojem, že máme pod rukama loď rozměrů tankeru se stovkou plachet (nastalé rozhovory by se daly shrnou zhruba následovně:

Alespoň se kapitán ráno neprobudil u břehů Itálie nebo Španělska, ale na dohled břehů Zakynthosu a se sluncem vycházejícím přímo před námi. Ráno obohacené nádhernými barvami oblohy a houpáním lodi. Když se probudil zbytek posádky, Wanerlust už připlouval do zátoky Navagio bay, ukryté mezi vysokými vápencovými útesy a ukrývající malou písčitou pláž s rezavým vrakem lodi. Navagio bay je často považována za jedno z nejkrásnějších pláží na světě, není proto divu, že zde panuje čilý ruch i mimo sezónu. Na rozdíl od charterových lodí, které zde kotví snad jen půl hodiny, můžeme v zátoce zůstat jak dlouho chceme. Kotvíme dále od pláže a na pláž musíme doplavat.

Příjezdem k Navagio bay jsme dosáhli nejjižnějšího bodu plavby a odsud se vracíme podél východního pobřeží Kefalonie opět na sever. Předpověď počasí je k nám však krutá a slibuje jen mírný vánek. Ten skutečně vane po celý den, i když kotvíme v malém přístavu Poros (s jednou naprosto otřesnou restaurací a několika skvělými) na Kefalonii. Ráno je pak jedním z těch líných rán, kdy není kam spěchat (jelikož celý další úsek do Fiskarda zabere jen několik hodin plavby na motor). Touto dobou už jsme také poněkud navykli řeckému rozvážnému neuspěchanému přístupu k životu. Vynechat krátkou ranní procházku do kopců nad městečkem by ale bylo celkem škoda.

Zpět na lodi ukazovala předpověď počasí doslova nulu u rychlosti větru. O to větší překvapení nás čekalo v průlivu mezi ostrovy Kefalonia a Ithaka, kde foukalo naopak poměrně silně. Těžko slyšet nádhernější slova od kapitána než "Ukliďte všechny volný předměty, pošleme ji do náklonu!" zatímco vypíná motor. Během chvíle jsou pak plachty napnuté, loď nakloněná a rozrážející vlny před sebou. Ten náklon je vůbec zábavná záležitost, sporák v kuchyňce dokonce musí být uchycen na pantech, aby mohl zůstávat v horizontální poloze bez ohledu na náklon lodi.

Když vítr fouká ze směru, kam chcete plout, je potřeba plout bokem, aby mohl napínat plachty. To znamená, že kurz je potřeba často měnit (a plachty otáčet, což je zábavná "práce"), takže loď pluje cik-cak. Tímhle způsobem jsem dopluli do Fiskarda, přístavu na nejsevernějším výběžku Kefalonie. Příjemné místo plné kaváren, luxusních jachet, ale i zajímavého okolí (ruiny byzantské baziliky nebo mys s majákem, odkud jsem sledovali další východ měsíce).

Z Fiskarda vede naše poslední část plavby zpět do přístavu v Lefkasu. Zastavujeme u jeskyně Papanikolis, následně jednou otáčíme loď kvůli jakémusi kusu odpadku, který vytahujeme z moře, a nakonec stavíme u benzinové stanice pro lodě. Vracíme loď bez jediného škrábance, v lepším stavu, než jsme ji přebírali (opravený držák schůdků a promazaná ložiska ráhna) a poslední večer trávíme nad partičkou pokeru.

Touto cestou patří dík kapitánovi a celé posádce za super zážitek!