Balkánské země jsou stále poněkud přehlížené. Ať už je to kvůli nedávné krvavé minulosti, pověstné temperamentnosti místního lidu nebo jednoduše tím, že jsou zastíněny dalšími zeměmi. Pravdou je, alespoň co se hor týká, že se zde nachází jedny z nejdivočejších a nejrozeklanějších horstev Evropy, zejména na hranici mezi Černou Horou a Albánií v Prokletých horách. Zdejší skalnaté scenérie mě dokázaly opakovaně překvapovat, stejně jako krasové oblasti a rozkvetlé louky.
Buni i Jezerces
Břehy nejvýše položeného jezera v jezerní kotlině Buni i Jezerces porůstají bohaté porosty divoké cibule. Na tu v takovém množství narážím úplně poprvé. Když večer slunce prosvítí skrz mraky k vrcholu Maja e Kokërhanes, přidá už tak fantastické scéně i skvělé světelné podmínky. Albánie.
Prokleté hory
Uprostřed obrovského skalního amfiteátru uprostřed Prokletých hor se nabízejí jedinečné pohledy všemi směry. Ráno ten nejpoutavější směřuje ke skalní věži Maja Kakiš a pomalu vysychajícímu jezírku pod ní. Místo uprostřed hor, ale stranou hlavních stezek, kam stále chodí minimum lidí. Albánie.
Trinača
Sluneční paprsky vycházejícího slunce ozařují skalnaté svahy pohoří Čvršnica přes jedno z nejhlubších údolí Evropy. Řeka Grabovica se právě tady vlévá do větší Neretvy. Skalnatý profil pohoří se odráží i v zubatých kamenech v popředí. Pohled z vrcholu Trinača směrem k sousednímu pohoří Prenj (vlevo). Bosna a Hercegovina.
Theth
Kouzelné ráno ve vesnici Theth uprostřed Prokletých hor. Slunci chvíli trvá, než se jeho paprsky přelijí přes vysoké okolní hřebeny, jakmile ale jednou ozáří osamocený kamenný kostelík, scéna je téměř dokonalá. Žádné jiné stavby už nenarušují pohled k horám a kostel působí jako jejich jediná protiváha. Albánie.
Maja e Vajushës
Mým bezesporu nejoblíbenějším místem na celém Balkánu musí být vyhlídkový pahorek na hranici Albánie a Černé Hory. Právě odsud se naskýtají výhledy k nečekaně dramatické skalní stěně Karanfili, která se už nachází na černohorské straně. Albánie / Černá Hora.
Čvršnica
Pohoří Čvršnica tvoří spíše oblé, ale do značné míry skalnaté hřebeny. Když je večerní slunce nasvítí ze strany a opar zvýrazní vzdálenosti mezi nimi, vybízí podmínky k zachycení vzdálených detailů. Zejména do žluta zbarvené porosty kleče působí kouzelně. Bosna a Hercegovina.
Hajdučka vrata
Skalní okno uprostřed pohoří Čvršnica, pojmenované po hajducích - zbojnících, kteří se bouřili proti osmanské vládě. Údajně jim průchod oknem propůjčoval odolnost před střelnými zraněními. Dnes je okno vděčným motivem pro fotografii. Bosna a Hercegovina.
Rozkvetlý hřeben
Západní, mírnější část Prokletých hor dokáže ve večerním slunci působit velmi příjemně. Zelené svahy jsou v létě rozkvetlé množstvím barevných bylin, mezi nimiž ale stále nejvíce vynikají velké bílé kopretiny. Pohled z Talijanky směrem k Velikemu Trojanu. Albánie / Černá Hora.
Titov Vrh
Nocleh na vrcholu Plat umožňuje být na dobrém místě nejen večer, ale také hned ráno. Sluníčko se opírá do nejvyšších partií Šar Planiny, do svahů nejvyššího Titova Vrhu. Ranní chlad rychle mizí a je jasné, že výstup nahoru zahrnující nejprve sestup do údolí, nebude snadný. Severní Makedonie.
Hřeben Šar Planiny
Hlavní hřeben Šar Planiny na hranici s Kosovem pěkně ozáří oranžové ranní slunce. Nejzajímavější je ovšem blízký hřebínek, z jehož travnatých svahů vyrůstají větší či menší bílé skalky. Severní Makedonie.
Sredni Kamen
Pohled směrem k rozeklanému a skalnatému vrcholu Sredni Kamen z Platu. Je po dešti, takže viditelnost není narušená oparem. Nízké světlo přesto vytváří zasněnou atmosféru. Skalka v popředí, protipól protějšího vrcholu, je navíc krásně ze strany osvícená. Severní Makedonie.
Ze Zle Kolaty
Výstup na Zlou Kolatu rozhodně nepatří k nejlehčím. Omezené zdroje vody, vysoké převýšení a vzdušné skalnaté pasáže na černohorské straně představují výzvu. O to překvapivěji pak působí albánská strana, spadající do údolí Valbonë rozkvetlými loukami. Tento výhled je potřeba si zasloužit, ale odměna stojí za veškerou námahu. Zvlášť v pozdním večerním světle, kdy je vrchol už dávno opuštěný. Albánie / Černá Hora.
Prokleté hory
Kdykoliv přemýšlím o názvu zdejších hor, stačí mi vrátit se k pohledu ze Zle Kolaty přes údolí Valbonë. Bílé, ostré a většinou zcela vyprahlé štíty představují přinejmenším překážku. Není těžké domyslet si, kolik útrap zde mohlo vzniknout. V posledních paprscích ale kolmé stěny působí takřka magicky. Albánie.
Albánské Alpy
Z nejvyššího vrcholu Černé Hory, Zla Kolaty, se naskýtá výhled také do sousední Albánie. Právě tímto směrem, mezi vrcholy Maja e Jezercës a Maja e Rosit nacházím detail, který mě přímo fascinuje a v průběhu večera se k němu neustále vracím. Jednotlivé vrstvy zubatých hor poskládané přesně za sebou, postupně mizející v dálce. Nejlepší moment nastává až těsně před samotným západem, kdy se i nebe zbarví do oranžova. Albánie.
Oblačné moře
Vracím se těsně pod vrchol Talijanky jako předchozího večera. Podmínky se zcela změnily a snad už nemohou být lepší. Moře oblaků se drží v údolí, zatímco nejvyšší vrcholy vystupují nad něj jako surreální ostrovy. Čekám na první sluneční paprsky, až ozáří travnaté svahy v kontrastu se stále chladnými oblaky. Albánie / Černá Hora.
Talijanka
Večer mraky kompletně mizí a panorama štítů Karanfili ozáří zlatavé světlo. Cesta z Talijanky dále k Valušnici se klikatí po úzkém travnatém hřebeni. Nejlepší kompozice vychází těsně pod vrcholem, kdy cesta zdánlivě směřuje k nejvýraznějšímu vrcholu Veliki Vrh. Albánie / Černá Hora.
Karanfili
Ráno na vrcholu Talijanky chystá nejlepší možné překvapení. Jakmile vyhlédnu ze stanu, spatřím krajinu vystupující z oblačného moře, plujícího snad jen o sto výškových metrů níže. Zubaté vrcholy Karanfili se vypínají v měkkém světle se sluncem stále pod horizontem nad oblačností. Zdají se tak snad ještě mohutnější a hrozivější. Černá Hora.
Paprsky nad pohořím Surdup
Z vrcholu Talijanka se naskýtá dokonalý kruhový výhled. Nejvíce mě sice lákají protější skalnaté hřebeny Prokletých hor, ale když se slunce skloní níž, všímám si i scény nad vzdáleným pohořím Surdup. Na krátkou chvíli je všeho tak akorát, mraků, světla a hlavně paprsků ohýbajících se o hranu hor. Albánie.
Duha nad Prokletými horami
Když v jeden den stavíme stan podruhé předčasně kvůli přicházející bouři, nic nenasvědčuje tomu, že večer ještě uvidíme slunce. Nakonec bouře mizí po hodině a půl a zanechává za sebou vodou saturované barvy a duhu klenoucí se v dálce nad masivem Karanfili. Údolí pod vrcholy Talijanka a Popadija. Černá Hora.
V oblacích
Večer po bouři se mění v úžasné představení. Na samém sklonku dne světlo získá narůžovělý odstín a krajina se ponoří do chladnějších tónů. Skalnaté vrcholy Prokletých hor nadále vystupují z rychle se pohybující oblačnosti. Albánie / Černá Hora.
Karanfili trhající mraky
Po bezmála čtyřech hodinách čekání ve stanu, až se přežene nejhorší bouře, přichází dárek. Vzdálený masiv Karanfili postupně trhá oblačnost, objevuje se i výrazný Veliki Vrh. Když se do dramatických mraků přidá pozdní večerní světlo, jsem už dávno připraven scénu zachytit. Albánie / Černá Hora.
Borové lesy
Bouře a nouzový bivak. Déšť a mlha. Čekání na večer, se kterým přichází změna. Mlha se zvedá a mraky trhají, vodou saturované hřebeny chytají měkké pozápadové světlo. Hledám zajímavou kompozici k severozápadu a nacházím skupinu starých borovic. Černá Hora.
Oko Skakavice
V hlubokých lesích údolí Ropojana vyvěrá řeka Skakavica velkým krasovým vývěrem zvaným Oko Skakavice. Modrá barva zdejší vody láká ke koupání, ale teplota dosahuje jen pár stupňů nad nulou. Byl jsem rád, že je zrovna zataženo a scénu neruší příliš mnoho odlesků. Zároveň jsem se pokusil přidat k jezírku kontrast v podobě části zdejšího lesa. Černá Hora.