Krkonoše, nejvyšší hory České republiky. Strmé lavinové svahy a plochá nejvyšší část se středoeveropskou tundrou. Unikátní prostředí, které ovšem trpí přemírou návštěvnosti. To je nejspíše důvod proč se sem vydávám už vzácně a spíše mimo sezónu nebo na noční přechody. I tehdy už ale přestávají být chodníky zcela prázdné...
Hranice mezi podzimem a zimou
V Rýchorském pralese stačí sejít trochu níže po svahu, kde už stromy nejsou vystaveny tak extrémním podmínkám a napřimují se. I zdejší les je výjimečný. Starý vyvrácený strom vytvořil prostor v korunách, kterým mohlo proniknout více sněhových vloček až k zemi. Povalený kmen je tak celý obalený bělostnou pokrývkou, je jí tak akorát. Je posetý houbami, kompozičně dokonalé.
Čarovný les
Pokroucené stromy v Rýchorském pralese mne už dlouhou dobu fascinují. Nejlépe zdejší atmosféra vynikne na podzim, se sychravým počasím a mlhami. Když navíc napadne první sníh a pokryje kraj tenkou bělostnou vrstvou, opanuje les atmosféra doslova pohádková. Nejvíce se mi pak zamlouvají skupiny stromů až v místech, kde buky přechází do černé smrčiny, před kterou vystupují s o to větším kontrastem.
Pančavský vodopád
Večer přináší olověné bouřkové mraky, ale východní obzor se po západu slunce nakrátko trhá. Labský důl i okolní hřebeny se noří do namodralého stínu. Vody Pančavy neúnavně padají vstříc Labi.
Úsvit v české tundře
Osobně moc nemám rád vymetené nebe, protože nepřidává žádný zajímavý prvek do fotografie. Když se ale oblaků nedostává, je potřeba se spolehnout na barvy, které přichází dlouho před východem a dlouho po západu slunce. Zde slunce vycházelo přímo zpoza Sněžky, a i když bylo stále pod horizontem, světlo bylo natolik silné, že došlo k jeho ohybu okolo obou svahů hory.
Podzim v údolí
Bílé Labe vytváří několik pěkných vodopádů, zcela určitě větších než je tento. Jenže tady mi nešlo ani tak o vodopády samotné, jako podzimní scenérii okolo potoka, s barevnými stromy. Když se slunce dotklo vzdálených stromů v ohybu řeky, věděl jsem, že jsem na správném místě.
Pielgrzymy
Vrátil jsem se na Pielgrzymy s úmyslem zachytit tuto úžasnou sklaní scenérii za dvou specifických podmínek: na podzim, když se jeřabiny zbarví do červena a večer, když slunce svítí pod nízkým úhlem. Jenže na podzim se slunce brzy schová za nedaleký hřeben, takže aby skály nezůstaly ve stínu, musel jsem fotit trochu dříve.
Mały Staw
After night spent on the ridge in altitude of 1400 meters, my steps led me down to the Mały Staw lake where I hoped for morning shot like this. However, I have never experienced wind as strong as there - even tripod stabilised with heavy backpack was moving a little so in the end it was not an easy job. Po noci strávené přímo na hřebeni mířily mé první kroky směrem k Małému Stawu, kde jsem se chystal zachytit východ slunce. Snad nikdy jsem ale ještě nezažil vítr jako právě zde - i stativ zatížený batohem se ve větru lehce pohyboval.
Słonecznik
Čekal jsem několik hodin přímo na hřebeni pod Poledními kameny na nejtemnější část noci. Studený silný vítr, který téměř dokázal shodit stativ, nadcházející focení neusnadňoval. Nakonec dorazilo ještě několik Poláků se stejným úmyslem, jeden z nich navíc skalní útvary nasvítil svítilnou, což se mi celkem zamlouvalo. Složeno z dílčích snímků vzhledem k omezenému prostoru přímo na místě a z něj vyplývajícího omezení kompozice.
Večerní sen
Měkké večerní světlo opírající se o kopce klesající k nížinám v Polsku mě přimělo na okamžik opustit hlavní kompozici a zaměřit se i na tuto scénu středním ohniskem. Kompozice založena na pomyslném trojúhelníku tvořeným rybníky, kamenem v popředí a osvětlenými kopci. Skalní útvar Pielgrzymy je vidět zhruba uprostřed snímku.
Wielki Staw
Waiting for the last light above Wieki Staw lake in polish part of the mountains. I tried to get proper composition balance between stones in the foreground, lake itself and sunlit mountains in the background. Exposure bracketing for saving the lightest part of the sky. K čekání na západ slunce jsem si vybral místo vysoko nad Wiekim Stawem v polských Krkonoších. Hledal jsem rovnováhu kompozice mezi kameny v popředí, jezerem samotným a ozářenou Sněžkou v pozadí. Použit expoziční bracketing.
Podzim na Rýchorách
Pohled z luk na Rýchorách směrem k hlavnímu hřebeni Krkonoš se Sněžkou vystupující z mraků.
Rýchorský prales
Když se mlha začala pomalu zvedat, více a více světla proniklo korunami stromů. Přesto i tehdy zůstala zvláštní atmosféra starého lesa. Samozřejmostí byl polarizační filtr.
Čarovný les
Vždy když nastane říjen, sleduji předpovědi počasí ještě netrpělivěji než obvykle. Jelikož předpověď slibovala nízkou oblačnost, doufal jsem v mlhu, která by zahalila Dvorský les do tajemné atmosféry. Ve skutečnosti bylo mlho o něco méně, než jsem doufal, ale stále dost na to, aby zvýraznila prostor mezi jednotlivými pokroucenými kmeny.
Nekonečné pláně
Druhou noc jsem se vydal dále směrem k hranici s Polskem, kde jsem narazil na tento úžasně jednoduchý vzor ve sněhu. Pláně se tu zdály přímo nekonečné, nebýt tyčového značení směrem na Sněžku, ztrácelo by se měřítko celé scény.
Přicházející noc
Bylo již dlouho po západu slunce, ale zbytkové odražené světlo nechalo vyniknout kontrast mezi ledovými obrazci na pláních. Najít ale to správné místo s dokonalým obrazcem v popředí nebylo vůbec jednoduché. Některá místa byla sama o sobě příliš roztříštěná, jiná nedostupná nebo zničená průchodem turistů. Tohle místo nakonec čekalo hned za Luční boudou. 7 snímků na výšku složených dohromady.
Stín hory
Už jenom na vrchol Sněžky dopadaly přímé sluneční paprsky a noc se blížila. Zakřivený stín vržený blízkou Studniční horou jakoby kopíroval samotnou Sněžku, zatímco nížiny v Polsku se stále skrývaly pod hustými inverzními oblaky.
Podzimní nálada
Na tomhle místě mě v první řadě zaujala barevnost listí blízkých stromů, strom spadlý přes potok a přirozeně také samotná kaskáda. Kruhu pěny ve vodě, který vznikl delší expozicí jsem si na místě vůbec nevšiml, ale v zásadě doplňuje prázdné místo na snímku. 4 snímky na výšku složené dohromady.
Černohorský potok
Vůbec dostat se na tohle místo bylo docela zajímavé, a to i přesto, že vody bylo poměrně málo. Musel jsem stát jednou nohou na kluzkém kameni a druhou přímo ve vodě, abych dosáhl rozumné kompozice. Byly tam sice ještě bližší kameny, ale v tomhle případě by celkovou kompozici spíše rozbily. 5 fotografií na výšku složených dohromady.
Mužské kameny
Podle plánu jsem večer strávil na Mužských kamenech, abych zachytil západ slunce nad Vysokým Kolem. Někde pode mnou se z Martinovky ozývaly hlasy, ale tady na hřebeni jsem už zůstal osamotě.
Úplněk
Přesně v okamžiku, kdy slunce zapadlo, vyšel přesně na opačné straně horizontu měsíc - přímo nad Sněžkou. Sice jsem neměl vyloženě teleobjektiv, ale nakonec to takto bylo lepší. Díky tomu jsem mohl zachytit celý barevný přechod od modré po růžovou.
Śnieżne Stawki
Vstával jsem velmi brzy, abych se k jezírkům na dně Sněžných jam vůbec dostal. Slunce se opřelo přímo do hlavní skalnaté stěny, která se odrazila i ve studené hladině většího z jezírek.
Śnieżne Kotły
Už jsem se vracel od jezírek dole ve velké Sněžné jámě, když jsem narazil na tohle kamenné pole. Kameny se přímo nabízely jako protiváha ke sluncem stále nádherně ozářeným skalním stěnám. Ideální doba na návštěvu, nejhezčí světlo a nejméně lidí, tentokrát zde nebyl vůbec nikdo. 5 vertikálních snímků složených dohromady.
Medvědí potok
Vracel jsem se ze Sněžných jam a vlastně jsem již nečekal, že bych někde něco fotil. Na ošklivém betonovém mostě jsem se ale otočil a spatřil nedalekou kaskádu obklopenou mechem porostlými kameny. Takové místo se nedalo neprozkoumat.
Přicházející sněhová bouře
Zbytky slunečního světla na Vysokém Kole. O pár momentů později jsem už byl polapen bílou tmou všeobjímající mlhy.
Stopy
Jednoduchý vzorek stop ve sněhu bohatě stačí jako hlavní motiv.
Osamělá cesta
Podle stop ve sněhu jen jediný člověk prošel touto cestou přede mnou. Spolu s tichým zimním lesem působila cesta poněkud melancholicky.