Ostrov nacházející se na rozhraní americké a eurasijské litosférické desky. Země ohně, ledu a mechu neustále bičovaná větry vanoucími od oceánu. Modravé ledovce, rozeklané útesy a černý písek, pastviny a vodopády. Kouř a horké prameny. Země hrubá a studená, přesto, nebo právě proto naprosto jedinečná.
Východ slunce nad lagunou
Ráno je jasné, pouze nad rozlehlou ledovou čapkou Vatnajökull se drží lehká oblačnost. V ten pravý moment, kdy se nad splazem Breiðamerkurjökull rozsvítí první narůžovělé tóny, již čekáme v tuhém mraze a krutém větru na březích ledovcové laguny. Od večera zde mám vyhlédnuté místo s trojicí ledových ostrůvků, které alespoň částečně suplují absenci ledových ker v laguně. Z ledovce se totiž díky tuhým mrazům v posledních dnech žádné kry neodlamují.
Kirkjufell
Jasné ráno na poloostrově Snæfellsnes, pod ikonickou horou Kirkjufell. Sluneční paprsky se vší silou opírají do kolmé stěny lichoběžníkové hory. Ladím kompozici s popředím, kterému dominuje trojice ledem obalených balvanů. Jednoduchá a čistá scéna, která nepotřebuje příliš dalších úprav.
Majestátní Kirkjufell
Patrně nejznámější a nejfotografovanější vrchol celého Islandu, Kirkjufell, z méně známé západní strany. Původní plán fotografovat od známého vodopádu mařím ztrátou krytky objektivu. Během hledání objevujeme zákruty zamrzlých potoků, rozlévající se po travnaté pláni. Nebe se postupně barví a jemné sluneční paprsky se opřou i o horu samotnou. Neplánovaně tak vychází neokoukaná kompozice. A krytku se daří v trsech trávy také objevit.
Dýrholaey
Masivní skalní oblouk, nejjižnější výspa ostrova, odolává neustálému příboji. Místo drsné a hrubé zasluhující studeně zádumčivou, až chmurnou atmosféru. Po jasném dni čekám na západ slunce jako na smilování, po něm se jasy v krajině vyrovnají. S modrou hodinkou vše potemní a konečně odpovídá mým představám. S ubývajícím světlem se prodlužuje čas expozice, vyhlazující hladinu oceánu a rozmazávající bělostné vlny.
Černá pláž
Vlny jedna za druhou narážejí do hrany černé pláže, neúprosně bijí o vzdálené skalní oblouky Dýrholaey. Písek je po noci dravými vlnami vyhlazen, jen tu a tam z něj vystoupí zářící balvan. Drsná temná krása jižního Islandu ostře kontrastuje s poetickými ranními červánky.
Solární bouře
Solární bouře v plné kráse, Kp index mezi 6-7. Osamělé stavení na konci zálivu Grundarfjörður září do noci a umocňuje odlehlou atmosféru severu. Brutální zima poutá moře ledovou krustou, led praská, zatímco se na nebi rozehrává dokonale tiché divadlo. Záře přichází v zelené stěně, aby postupně nabrala na síle. Světélkující pásy tančí na noční obloze, postupně se přidávají červené tóny. Absolutní štěstí v absolutní zimě.
Kirkjufell aurora
Solární bouře se rozpoutává po půlnoci zejména na jižním obzoru. Severní zůstává překvapivě temný, až později se zelené pásy začínají tvořit i zde. Scházím k námrazou pokrytým balvanům na břehu oceánu, zrovna v momentě, kdy polární záře zesílí přímo nad majestátní horou Kirkjufell.
V ledovci vulkánu Katla
Modrá krása ledovcové jeskyně. Pod vulkánem Katla se mísí živly - mrazivý led s vulkanickým popelem. Popel, pozůstatek horkých lávových erupcí, v ledu kreslí fantastické černé pruhy. Led zdejších ledovců ve skutečnosti nikdy úplně nezamrzá, jeho teplota se drží okolo 0°C. Díku tomu v něm silný vítr nesoucí zrnka písku dokáže vybrousit fantastické tvary.
Stóra Dímon
Není to dlouhý výstup na Stóra Dímon, však měří jen 185 výškových metrů. Když se vyšvihneme na travnatý hřeben, srazí nás náraz větru jako rozjetý vlak. Stát se tu nedá, vlastně se doslova plazíme po zemi, oči z větru neustále slzí a ruce promrzají. Ale pod námi… těžko popsat slovy… se rozprostírá nejúžasnější výhled, jaký jsme na Islandu zatím viděli. Řeka se rozlévá v černém písčitém korytě a teče soustavou ramen dál k oceánu. Nad ní se červenají oblé sopky pokryté rozsáhlými ledovci. Náhodný kopec a největší překvapení Islandu.
Brúarfoss
Vodopád Brúarfoss, ke kterému je potřeba dojít zhruba 4 kilometry pěšky, což na Islandu znamená, že je půjdete prakticky o samotě. Celá cesta vede lesem zakrslých bříz a tu a tam se přiblíží k řece s více či méně zajímavými peřejemi. Finální vodopád rozhodně stojí zato. Rozlévá se v bizarní krajině po skalní plotně, aby se uprostřed ní v jakési nálevce voda zřítila o patro níže. Tyrkysové divoce proudící vody je navíc možné sledovat z úzkého mostku, podle kterého se i vodopád jmenuje.
Kleifarvatn
Zamrzlá hladká hladina vulkanického jezera Kleifarvatn ostře kontrastuje s hrubou sopečnou krajinou. Přes den přichází oblačnost a světelné podmínky se horší. Zůstáváme ale na vyhlídce nad jezerem až do pozdních hodin. Modrá hodinka vykouzlí neopakovatelnou mrazivou atmosféru.
Mechová pustina
Vulkanickou krajinu poloostrova Reykjanes často doplňují rozsáhlé pláně pokryté nazelenalými koberci islandského mechu. Tisíce let starý vzácný mech už na první pohled působí fantasticky. Jemné přechody v mechových baldachýnech umocňuje zatažená obloha.
Jökulsárlón
Většina Islandu ještě spí tvrdým spánkem, pouze nejvyšší zaledněné vrcholy odráží pomalu jasnící východní obzor. Vody ledovcové laguny zůstávají mrazivě temné, stejné jako je mrazivý i okolní vzduch. Ledová pustina zůstává prázdná, jen tu a tam z temných vod vykoukne hlava lachtana.
Sopečný rozbřesk
První sluneční paprsky studeného rána se dotýkají ledovce na vulkánu Eyjafjallajökull. Právě na této sopce v roce 2020 došlo k erupci, která část ledovce roztavila a mrak popela zakryl nebe nad Evropou. Nyní znovu klidně dřímá ve své ledové kráse nad pastvinami a černými písky jižního Islandu.
Soumrak nad lagunou
Slunce dávno zapadlo, ale zbytkové světlo zvýrazňuje kontury ledy, který se utvořil na okrajích ledovcové laguny Jókullsárlón. Temné vody rozsáhlé laguny popohání vítr směrem o oceánu, zatímco nad lagunou dřímá zaledněný vrchol vulkánu Öræfajökull. Jeho nejvyšší špička, Hvannadalshnjúkur, je zároveň nejvyšším bodem Islandu.
Búðir
Ikonický černý kostelík. Když jsem si představoval podmínky, které by slušely tomuto místu nejvíce, napadly mě pouze dvě možnosti: bílá tma, z níž vystupují pouze černé stěny kostela nebo zataženo těžkými mraky, skrz něž prosvítá zimní slunce. Nakonec se mi podaří zachytit toto místo za podmínek takřka dokonalých. Odpolední slunce září na travnaté pláně v okolí Búðiru, zatímco nad strmé hory v pozadí se žene sněhová bouře.
Merkjárfoss
Méně známý vodopád ukrývající se lehce stranou od hlavního zájmu. Pro mě osobně jedno z největších překvapení. Snad za to mohou jedinečné zimní podmínky, které daly vzniknout bohaté rampouchové výzdobě v těsné blízkosti vodopádu. Těžko odolat prozkoumání mělkých jeskyní za brzkého rána a navíc v naprosté samotě - okolnosti na Islandu stále vzácnější.
Gljufrafoss
Vodopád ukrývající se ve stínu svého slavnějšího společníka. Zarytý hluboko ve skále a zdáli neviditelný, takový je Gljufrafoss. Stačí se však přiblížit do skalní soutěsky a jeho tajemství se odhalí v plné kráse. Když se přidá mráz, dokáže hrubou skálu pokrýt ledovou krajkou a vytvořit dokonalé dílo. Skrytý poklad Islandu.
Islandské pobřeží
Island nabízí nekonečné množství dechberoucích pohledů, často se stačí jen zastavit a rozhlédnout. Březnový mráz vytváří na pobřeží pás ledu a ker, zatímco krajina bez sněhu se pere se stále přítomným větrem. Jen nejvyšší vrcholy pokrývá poprašek sněhu. Kdesi mezi lagunou Jókullsárlón a Stokksnes.
Vestrahorn
Hrubé skály Vestrahornu se hrdě vypínají nad výběžkem Stokksnes. Vítr nesoucí zvuky moře v černém písku tvaruje roztodivné ornamenty. Hromady, mnohdy několik metrů vysoké, porůstá zlatavá tráva a vytváří tak hebké baldachýny, do nichž se opírá měkké odpolední slunce. Zdání však klame, vítr, mráz a otevřený prostor pod horami vytváří drsné a nehostinné místo.
Reynisfjara
Slavná černá pláž, která by si snad zasloužila pochmurnější podmínky než barevný východ slunce, a přesto zapůsobí svou drsnou hrubostí. Několikametrové vlny, rozlévající se s duněním až k čedičovým útesům. Neoblomně hučící vítr. Hejna ptáků kroužící kolem zkamenělých trollů Reynisdrangar.
Gullfoss
Nejmohutnější vodopád Evropy. Modravé vody padají s obrovským rachotem do skalní pukliny, několik kilometrů dlouhý kaňon obalený námrazou vystupuje z okolní holé nezasněžené krajiny jako diamant. Rozprášená voda víří desítky metrů vysoko a přimrzá na vše, na čem ulpí.
Skógafoss
Symbol jižního Islandu, masivní vodopád Skógafoss. Nezastavitelný proud vody, který takřka zastavuje mráz. Zpěněná voda, která nestačila zmrznout, víří vzduchem a obaluje okolní skály ledovou krajkou. Odpolední slunce přidává duhu, objevující se mezi kapkami vody.
Fjallsárlón
Jedinečná krása struktur modravého ledu. Laguna zamrzající v tuhých mrazech. Krutý vítr šlehající do tváří. Fjallsárlón.