Slabostí pro Skandinávii jsem trpěl už dlouho předtím, než jsem se tam vůbec podíval. Něco na drsné severské krajině je zkrátka nepopsatelně přitažlivé. Po mnoha kilometrech nachozených přes zdejší bažiny, po písčitých plážích, kamenech a přes sněhová pole už vím, že jsem se nemýlil. Sem se hodlám vracet.
Nørdre Smedhamran
S večerem přichází od západu těžké mraky a rozpoutají peklo nad vrcholem Nørdre Smedhamran. Líbí se mi tento vrchol, nejen v atmosféře sněhové bouře. Pozvolné, sněhem pokryté svahy ostře kontrastují s černou kolmou stěnou, kterou vrchol spadá k východu. Hora sama o sobě je magicky dramatická. Čekám na správný moment, kdy se mraky lehce rozestoupí.
Večer u jezer Dørålstjørnin
Většina jezer na jezerní plošině Dørålstjørnin je poměrně rozlehlá a opačné břehy jsou daleko. To nejkrásnější jezírko, malé a schované, je potřeba trochu hledat. Odmění se linií stromů na protějším břehu, na podzim s nádherně zbarvenými korunami. Při troše štěstí zůstane listí na stromech, zatímco vzdálené vrcholy už pokrývá sníh. Největším nepřítelem tak zůstane vítr, který čeří vodní hladinu a ničí žádoucí odraz dramatických hor.
Midtronden
S přicházejícím večerem slunce na rondanských vrcholech rozehrává hru světel a stínů. Zvýrazňuje strukturu skalních žeber a rozzáří bělostnou sněhovou pokrývku. Pozdě odpoledne se opírá přímo do východního vrcholu hory Midtronden.
Podzim v Rondane
Barevný podzim v údolí a zima na zasněžených vrcholech. Dokonalejší představení hory Rondane připravit nemohly. Charakteristický vrchol Midtronden z údolí Døråldalen. Odpoledne doprovázené krutým studeným větrem, který alespoň rozfoukal mraky.
Kořeny Heimveitjønny
Kde samostatně rostoucí stromy pomalu přechází do oranžového háje, zaleskne se modravě zádumčivá hladina jezera Heimveitjønna. Z posledních sil se donutím nacvakat pár snímků. V tu chvíli mi ještě vůbec nedochází, jak dokonalá modrá hodinka panuje a jakou kouzelnou melancholii vytváří klidná vodní hladina. Cvakám pár kompozic, které mi přijdou dostatečně dobré a těším se do stanu. Tato se mi líbí nejvíce. Kořeny dodávají protiváhu svahům hory Stor Svuku v pozadí, zatímco barevné koruny stromů vyvažují temnou vodní hladinu.
První paprsky na Stor Svuku
Ráno je poprvé opravdu chladné, z bříz okolo jezera se k zemi snáší listí po tuctech. Skoro to působí tak, jako kdyby se podzim předchozího večera rozloučil a do rána se vlády nad Femundsmarkou ujala zima. Těsně po rozbřesku se ještě na pár chvil ukáže slunce a dokonce se dotkne vrcholu Stor Svuku. Hladina jezera Heimveitjønna zůstává klidná.
Oasen
Bizarní a krásné místo uprostřed tundry - Oasen. Dva potoky se stékají v jednom bodě a v témže bodě se opět dělí. Pokroucené stromy a červené porosty borůvčí. Na světlo je potřeba si počkat, ale když přijde, stojí severská krajina za to.
Dramatický Oasen
Návrat na vysněné místo uprostřed Femundsmarky. Oáza v tundře tvořená jezírkem a březovým hájem. Kolem dokola jen kamení a nízké keře. Čekání na světlo, které jako zázrakem přichází a rozzáří koruny stromy jasnými barvami.
Břízy na Oasenu
Počasí se projednou umoudří a naskýtá se příležitost prozkoumat Oasen a blízké okolí. Rozhodně to tu není jen o dvou pohledech. Zajímavé kompozice se naskýtají podél potoka a zejména pak ve spodní části pod jezerem. Tady se útlé kmeny bříz roztodivně kroutí a zemi pokrývají nadýchané mechové baldachýny. Ráj!
Nadýchané mechové baldachýny
Potok vytékající z jezera na Oasenu si ve spodní části razí březovým hájem. Snad právě díky přítomnosti vody se zdejší tundra transformovala v idylické místo poseté oblými zelenými baldachýny. Velké překvapení na rozloučenou s nejkrásnějším místem ve Femundsmarce.
Večery v tundře
Stačí trocha slunce a Femundsmarka získá úplně nový charakter. Zlatavé slunce opírající se do svahů nad údolím řeky Grøtåa. A nekonečná svoboda. Stezky zde existují, některé i značené, ale jít přímo za nosem až do úplné tmy přináší intenzivnější zážitek.
Femundsmarka po dešti
Svahy vzdálených hor mizí v šedivé mlze deště s dramatickou rychlostí, po chvíli už je vidět jen šedivá stěna vody. Nouzově stavíme stan. Stíháme to jentaktak, sotva zalezeme dovnitř, přežene se přes nás vlna deště. Nakonec ale není tak hrozivá, jak se zdálo původně a do půl hodiny déšť odchází. A odchází ve velkém stylu. Zničehonic vykoukne slunce - poprvé vidíme Femundsmarku ve slunečním svitu! Dál na sever se ženou temná mračna, ale okolní tundra se koupe v paprscích světla a nad tím vším se klene oblouk duhy.
Zelená fata morgána na Røvoltjønnan
Už zdáli svítí toto výjimečné místo na začátku jezerní plošiny Røvoltjønnan. Jako fata morgana zapůsobí svítivě zelené mechové koryto potoka, který si razí cestu březovým hájem. Výjimečný pohled v podzimní krajině pohlcené oranžovými tóny.
Bažiny na Røvoltjønnan
Okamžik bez deště na jezerní plošině Røvoltjønnan. Tundra zde přechází v bažiny a bažiny v jezera. Projít pláněmi suchou nohou je prakticky nemožné. S podzimem se bažiny ponoří do tlumených tónů oranžové a hnědé. I díky tomu působí poněkud pochmurně. Zaujme mě osamocený strom v dáli. Fotím ve chvíli, kdy se svahů vzdálené hory dotknou slabé sluneční paprsky.
Večerní Oasen
Vysněné místo, oáza uprostřed pustiny. Vítá nás hustým deštěm a silným větrem. Obavy, že linie stromů za jezírkem bude bez listí, se ale rozplývají. Stromy si své barevné listí stále drží, načasování nemůže být lepší. Stačí počkat na chvíli bez deště, která přichází krátce po soumraku. Jen vodní hladina zůstává neklídná.
Svukurismyra
Bažiny na úbočí výrazného vrcholu Stor-Svuku. Zde končí les a ukazuje se pravá tvář Femundsmarky: osamocené pokroucené břízy odolávající silnému větru, všudypřítomná jezera a tundra v podzimních barvách. Líbí se mi toto místo, snad bych i setrval, ale zdejší krajina slibuje ještě mnohem víc.
Dokonalý strom
Na pahorku Gråvola tundra hýří neskutečnými barvami. Tóny oranžové a červené jsou všude okolo. Vítr se prudce opírá do osamocených bříz a šustí v jejich korunách. Tato s dvojitým kmenem je nejkrásnější široko daleko. Temné dešťové mraky ještě umocňují zdejší odlehlou atmosféru.
Gråvola
První tundrové pláně Femundsmarky. Podzim ve vrcholných barvách. Tu a tam z plání vystoupí osamocená pokroucená bříza s korunou někdy zbarvenou více do oranžova a jindy do červena. Pod tím vším se krčí zakrslé břízy trpasličí a rudé borůvčí.
Ristjønnan
Žluté koruny hustého lesa se na chvíli rozestoupí a mezi kmeny se zaleskne vodní hladina. Jezera Ristjønnan. Místo, které se dle mapy nezdálo zajímavé, ale překvapí. Kolem dokola barevné stromy a až strašidelný klid přispívají k jedinečné melancholické atmosféře.
Lesy Femundsmarky
Hluboké lesy v nižších partiích Femundsmarky. Vzrostlé borovice postupně uvolňují místo břízám, jejichž zlatavé koruny září jinak ponurým dnem. Překračujeme divoký potok, tady je les plný borůvek a brusinek. Plody jsou dobré, což znamená, že dosud výrazně nemrzlo.
Visdalen
Hlavní údolí vedoucí od chaty Spiterstulen do srdce národního parku Jotunheimen. Cesta se dále dělí do levého i pravého údolí a postupně stoupá vstříc průsmykům. Tam nahoře bylo vše stále pokryto souvislou sněhovou pokrývkou.
Nejlepší místo pro stan
Postavili jsme stany na výběžku nad řekou Storåe s výhledy směrem ke Gjendebu (stany jsou vidět v pravé části snímku). Přestože postavit stany v silném větru stálo nemalé úsilí, konečný výsledek v podobě úžasného výhledu stál zato.
Země obrů
Studený večer v nejvyšších horách Norska. Schválně jsem se rozhodli postavit stany uprostřed pustiny a na vyvýšeném místě s výhledy. Díky tomu jsem měl ideální podmínky k focení hned po opuštění spacáku.
Hory nad Gjendebu
Knutsholstinden a Mesmogtinden v posledním světle někdy kolem desáté večerní. Jezero v popředí se nazývá Hellertjønne a údolí za ním vede ke slavné chatě Gjendebu.
Zamračený Jotunheimen
Večer byl studený a vanul silný vítr. Musel jsem se přinutit, abych vůbec opustil stan a vydal se prozkoumávat okolí. Zaujalo mě, jak vody jezera Langvatnet odrážely nejjasnější část oblohy.
Dalsnibba
Mraky se pohybovaly rychle a scéna se měnila každým okamžikem. Slunce již svítilo pouze na nejvzdálenější vrcholy, zatímco zbytek krajiny se topil ve studeném stínu. Zachyceno na vrcholu Dalsnibba, 8 snímků na výšku složených dohromady.
Zamrzlé jezero
Přestože se nachází jezero Djupvatnet pouze zhruba 1000 metrů nad mořem, tento rok zůstalo zamrzlé až do léta. Po dešti byl úžasně čistý vzduch a barvy saturované. 6 snímků na výšku složených dohromady.
Modrá laguna
Cestou k nejvyšší kolmé skalní stěně v Evropě, Trollveggen v horách Reinheimen, jsme míjeli tuto malou ledovcovou lagunu. V jinak černobílé krajině skal a sněhu působila modrá barva jako z jiného světa.
Trollí hory
I když už byly nejdivočejší barvy dávno pryč a slunce pod horizontem, celá krajina stále odrážela snové barvy. Nebylo těžké představit si trolly scházející z hor do údolí. Pohled přes jezero Alnesvatnet směrem k sedlu Trollstigen a hoře Bispen. 4 snímky na výšku složené dohromady.
Ragnarök
Patrně nejlepší západ slunce, který jsme zažili během první návštěvy Norska. Vše začalo v momentě, kdy se hory v pravé části snímku začaly barvit do sytě červené barvy. Tou dobou jsem byl ale ještě daleko odsud, v závětří u stanu. Okamžitě jsem vyrazil výše a nakonec jsem skončil v nejlepší chvíli zde, kousek nad jezerem.
Reinheimen
Hory poblíž známé cesty Trollstigen cestou k místu, kde jsme postavili stany. Nebe bylo úžasně barevné, proto jsem se vydal k blízkému potoku, abych získal zajímavější popředí. 5 snímků na výšku složených dohromady.
Lofoty
Hlavní ostrovy Lofot se seskupily jeden za druhým a postupně mizely v dáli. O půlnoci se konečně objevily i zajímavé odstíny slunce těsně pod horizontem.
Modrý večer
Stany jsme postavili na malém výběžku Vassdalsvikka, odkud se nabízel pohled směrem k Reine a dál ke konci Lofot. Během večeře se slunce téměř ukrylo za blízkými vrcholy a pouze měkké světlo zabarvilo okolní útesy.
Hnijící hlavy
Zjara jsou Lofoty pokryté sušícími se ulovenými treskami. Později v roce je možné narazit na poněkud dekadentnější scény, jelikož zůstanou pouze hlavy. Hlavy jsou později prodány do Afriky.
Lofotská idylka
Červené rybářské domky v osadě Reine a večerní slunce. Lze si vůbec představit příjemnější odpočinek po treku?
Nikdy nekončící západ slunce
Západ slunce na Lofotách trvá v létě hodiny. On vlastně ani nikdy nekončí, slunce se jen zhoupne těsně nad horizontem a plynule přejde k východu. Pohled na Kjerkfjorden a vrchol Helvetestinden nad rybářskou osadou Reine.
Průsmyk Fageråskaret
Pokud se rozhodnete vydat na pláž Horseid, můžete zvolit jednodušší cestu z osady Kjerkfjorden nebo těžší přecházející přes průsmyk Fageråskaret. Po té vystoupáte 500 výškových metrů přímo nahoru a ihned je sestoupíte opět dolů, ale nabídne za dobrého počasí nezapomenutelné výhledy.
Fageråvatnet
Cesta ze Selfjordu na Markan vede podél jezera Fageråvatnet, od jehož břehů se nabízejí výhledy k nejbližším lofotským vrcholům. Okolí je bohužel v létě plné komárů. 5 fotografií na výšku složených do výsledného snímku.
Pláž Kvalvika
Lofoty patrně nejsou známe primárně kvůli plážím, přesto právě pláže představují snad ty nejlepší cíle, kam se zde vydat. Pokud se rozhodnete zde přečkat noc, připravte se na silný vítr vanoucí celou noc. Naštěstí, ráno vás pak může odměnit probuzením do té nejúžasnější krajiny, jakou si lze představit.
Meandry na řece Nordfjordelva
Řeky v Ragu vytváří hluboké zářezy do okolní krajiny a přidávají na zdejší divokosti. Díky příkrým skalnatým horám je možné prohlédnout si meandry z výšky, jako zde meandr Tjønnmoa při pohledu z cesty směrem k vodopádu Litlverivassfossen.
Vše co činí Rago Ragem
Skalnaté kopce, lesy, řeky s bažinami, jezera a vodopády, o tom všem je maličký národní park Rago. Zachyceno kousek nad nejvyšším vodopádem Litlverivassfossen - dokonce je vidět most, který vodopád překračuje přímo nad výtokem z jezera.
Půlnoční slunce na Storskogvatnet
Uprostřed národního parku Rago se rozprostírá jezero Storskogvatnet a na jeho březích samoobslužná chata Storskogvasshytta. Byla téměř půlnoc, když jsem se vydal ke břehům jezera zachytit barvy teprve zapadajícího slunce. Neskutečně silný zážitek, který je možný jen za polárním kruhem.
Pláně Dovrefjellu
Krajina v národním parku Dovrefjell–Sunndalsfjella, kdesi pod vrcholem Snøhetty. Vzhledem k nedávným dešťům skončil tento trek velmi brzy u rozvodněné řeky, kterou nebylo možné překročit.
Rondane
První a poslední západ slunce spatřený z hor Rondane. Ráno byl náš stan bičován těžkými provazci deště a obklopen hustou mlhou, takže vidět nebyly ani okolní hory.