Země, kde jsou Alpy nejkásnější, země červených vlaků a 4 jazyků. Vracím se sem s přestávkami opakovaně, přestože pokaždé musím překonávat drobný odpor k všudypřítomné civilizovanosti. A i když je zde lanovek a vlaků možná příliš mnoho a horské osady sahají až těsně pod nejvyšší štíty, mohutnost a monumentálnost zdejších hor vždy dokáže okouzlit.
Couronne Impériale
Východ slunce pod Císařskou korunou Švýcarska - půlobloukem čtyřtisícovek uzavírajícím údolí Anniviers. První sluneční paprsky se opírají do vrcholu Ober Gabelhorn, zatímco výrazný Dent Blanche již září prakticky celý. Těžko si představit lepší ráno po propršené noci než v tichém amfiteátru hor pokrytých čerstvým popraškem sněhu.
Stellisee
Nejlepší výhled na Matterhorn se naskýtá od jezírka Stellisee s ikonickými kameny uprostřed hladiny. Na rozdíl od večera je hladina klidná a nebe je jasné. Není divu, že se zde schází množství fotografů, aby zachytili nejdokonalejší přírodní divadlo. Již dlouho před východem slunce se to zde hemží čelovkami a stativy. Obzor nejprve zmodrá, následně zrůžoví (dle mého názoru vrcholný moment) a nakonec se sluneční paprsky opřou do špičky Matterhornu a začnou horu odshora obarvovat rudými tóny.
Grindjisee
Jezírko Grindjisee obklopené modřínovým hájem nabízí trochu jiný pohled na Matterhorn. Je lepší zde být trochu později po východu slunce, snad hodinku. Správný okamžik je potřeba vychytat. Moc brzy a stromy se topí v černém stínu, příliš pozdě a zbytky měkkého ranního světla se nadobro rozplynou. Oproti výše položenému Stellisee zde vládne klidná a tajuplnější atmosféra. Skoro by se dalo zapomenout, že je člověk pod nejfotografovanější horou Alp.
Matterhorn
Dokonalá hora, dokonalá pyramida. Málokterý vrchol dokáže působit jako tak silný magnet, poutat pozornost, lákat a vyzývat. Co na tom, že je okolí protkané sítí cest, železnic a bizarně monstrózních lanovek. Když přijde očekávaný okamžik a jeho špičku ozáří první paprsky nového dne, je možné se povznést nad to, že není obklopen dokonale panenskou přírodou. Symbol Alp je zkrátka neodolatelný.
Bivak pod ledovci
Výstup závěrem údolí Val d'Anniviers se nese ve znamení deště. Snad minutu před příchodem největšího lijáku stavíme stan na jediném relativně rovném místě nad ohybem ledovce Zinal. Noc provází lomoz padajícího kamení a ledu - jen podle něj je možné tušit vysoké hory nad námi. Ráno brzký budík a vykouknutí ze stanu. Člověk snad na chvíli zadoufá, že je venku mlha, aby mohl ještě spát, ale hory jsou tam! Září velkolepě jako už tolikrát, v náhlém nepopsatelném tichu pod posledními hvězdami.
Dent Blanche
Předvýchodová kompozice z balvanového moře pod chatou Grand Mountet. Fascinující horský amfiteátr - nic než kámen a led. Všemu vévodící pyramida Dent Blanche, ledovce Durand a Grand Cornier. Přesun za svitu čelovek a pomalu jasnícího nebe. Problikávající světýlka lezců na okolních vrcholech. Stačí se zastavit a pocítit horský chlad.
Na dohled Matterhornu
Večer v horách vysoko nad Zermattem. Po jasném dni přichází oblačnost a pomalu se přelévá přes nejvyšší hory. Majestátní Matterhorn dlouho odolává a zůstává viditelný i jeho vrchol. Když přichází zlatá hodinka a nazlátlé večerní světlo prosvítá skrz mraky, ukryje se i on. Zaujme mě sytě červené borůvčí charakterizující blížící se podzim a mezi balvany hledám vhodnou kompozici.
Oeschinensee
Není mnoho míst, o kterých bych bez váhání tvrdil, že vypadají nejlépe za plného denního světla. Jezero Oeschinensee je bezpochyby jedním z nich. Modravé vody jezera zařezaného hluboko mezi svahy Bernských Alp kontrastují se zelenými loukami. A jelikož jsou nejlepší pohledy na jezero orientovány na jih, ranní i večerní atmosféru ruší temné stíny. Celý pohled korunuje několik osamělých stromů kontrastujících proti jasné hladině jezera.
Aletschhorn
Vytoužený moment každého rána - okamžik kdy se slunce přehoupne přes horizont a ozáří nejvyšší vrcholy prvními paprsky. Přichází to vždy pozvolna, už už se zdá, že se slunce hor dotýká, ale je to jen odraz východního nebe. Konečně když se celý okolní svět rozzáří světlem nového dne, dopadnou na horské štíty první rudé paprsky. Nebe sice v ten moment přichází o svou magickou modř, ale krajina získává neobyčejný barevný kontrast. Pořízeno na svazích Eggishornu směrem k Aletschskému ledovci.
Zlátnoucí louky
Večerní slunce se sklání k obzoru a doslova rozzáří krajinu zlatavým světlem. Zvýrazní strukturu skal a rozsvítí žárovičky tvořené klasy trávy. Hledám minimalistickou, čistou kompozici, detail struktury skaliska naproti orámovaný mizejícími horami v pozadí a zlatým pruhem trávy.
Monte Leone
Nejvyšší vrchol Lepontských Alp v zapadajícím slunci. Za zády mám sice celé Bernské Alpy, které jsou o kilometr vyšší, jako na dlani, ale večerní slunce jim z jižní strany nelichotí tolik jako vzdáleným vrcholům, jejichž svahy a štíty odráží sluneční paprsky. Zde už je cítit přicházející podzim se zlátnoucími loukami a večerním chladem.
Eggishorn
Monumentálnost Bernských Alp a Aletschského ledovce vyniká teprve z výšky, z jednoho ze zdejších vrcholů. Propast do hlubin ze všech stran a nejvyšší vrcholy vypínající se ještě o kilometr výše. Odpolední slunce se láme o hranu hor a vytváří dlouhé a jasné paprsky.
Susten Pass
Pamatuji si Sustenský průsmyk z dětství, z mihotavé vzpomínky plné svěžích zelených luk, deště a ledovcových splazů stékajících zdánlivě z těžkých mraků. Mnohé se mění, ledovce již dávno nedosahují tam, kde jsem si je pamatoval. Hory jsou zde ale stále krásné, na švýcarské poměry odlehlé a rozmanité. Nakonec se zde zdržíme, mdlé odpoledne střídá famózní západ slunce, doposud nejintenzivnější v tomto roce.
Reflexe
Dechberoucí západ slunce ze Susten passu. Co začíná naprosto nevinně jako večer s mdlým světlem a sluncem ukrytým pod povlakem tenkých mraků se mění v nejúžasnější západ slunce letošního roku. V momentě, kdy hlavní představení plné růžových červánků mizí, nebe podivně potemní a září překvapivou šedou barvou. Teprve tehdy míříme k malému jezírku nedaleko, využít jeho klidné hladiny k vytvoření dokonalé reflexe.
Vody Moiry
Využíváme volného odpoledne k výstupu k jezeru Lac des Autannes nad přehradou Moiry. Jezírko představuje kompletní zklamání a zaledněné hory nad přehradou mnoho kompozic také nenabízí, jelikož podél hladiny se vine jako nehezký had silnice. Intenzivně se mi však do paměti vrývá zdejší unikátní barva vody. Jasná, zářící světlá modrá. Mraky plující nad přehradou vrhají temné stíny. Omezuji úhel záběru na čirý minimalismus.
Ledovcové trhliny
Slunce se pomalu sklání nad nejvyššími vrcholy Bernských Alp a vrhá dlouhé stíny na ledovcový splaz. Výrazná struktura ledovcových trhlin se zvýrazní, zatímco slunce dál klesá a zlátne. Jak dlouho zde ještě nejdelší ledovec Alp vydrží?
Vadret da Morteratsch
Ledovcové barvy mě vždy fascinovaly, nádherné modré odstíny jako zde, u ledovce Morteratsch. Nejrychleji ustupující ledovec v Alpách.
Alp Tombal
Pauza na Alp Tombal s výhledem na bergellskou žulu. Odpolední slunce již začalo protahovat stíny, jen kdyby nebe nebylo tak nudně vymetené...
Lej da Segl
Pohled směrem na údolí Val Fedoz a vesnici Isola. Nebýt mrtvého stromu v popředí, nejspíš bych se zde vůbec nezastavil.