Díky rozdělení Československa jsem se narodil do země, která postrádá skutečně vysoké hory. Dnes je za nimi potřeba cestovat do zahraničí a blízké Slovensko se přímo nabízí. Přesto jsem ho dlouho opomíjel. V poslední době jsem si ho ale oblíbil a vracím se sem stále častěji. A to nejen kvůli nejvyšší části Karpat, ale i dalším neméně zajímavým pohořím.
Z Lysce
Lysec je na poměry Velké Fatry výrazný vrchol nacházející se mimo hlavní hřeben. Zajímavý je zejména svými holými svahy, na kterých se v zimě rychle tvoří sněhové převěje. Právě přes ně se nabízí pohled na Nízké Tatry, pomyslně přerušený pouze pyramidou Rakytova. Skvělé místo na západ slunce.
Ploská
Hřebeny Velké Fatry sice nejsou tentokrát zapadané sněhem tak, jak bych si představoval, ale zbytky sněhu i tak vytvářejí zajímavé kontrasty s temnými stromy na vzdálených vrcholech. Mezi nimi se vyjímá oblá a holá Ploská. Když se večer přímo nad ní objeví červánky defacto zrcadlící její profil, stává se z ní hlavní motiv.
Na Predné poľaně
Zatímco zamračené odpoledne mnoho nadějí na dobré světlo nevěští, večer nakonec barevné představení nachystá. Zasněžené svahy Nízkých Tater i těžké mraky nad nimi se na pár okamžiků zbarví do oranžových tónů.
Tvary zimy
Výstup v noci za úplňku mě přivedl do sedla pod Suchým vrchem. Krátce jsem prozkoumal okolí ještě v noci, jen za svitu čelovky. Na východních svazích jsem našel několik zajímavých struktur ve sněhu a věděl, kam se ráno vydám. S mrazivým ránem jsem již čekal na místě, abych zachytil tento pohled. Pohled na Ploskou, Vysoké Tatry přímo za ní a Nízké Tatry vyplňující zbytek horizontu až ke slunci. 7 snímků na výšku, 3x expoziční bracketing.
Za úplňku
Útulná salaš pod Suchým vrchem, volně k použití a ztracená v horách, rozhodně jedno z mých nejoblíbenějších místa na Fatře a jedno z posledních ve střední Evropě, kde se dá strávit noc v teple kamen zcela bez starostí. Přijde vhod zvláště v zimě, třeba při přechodu hřebene na sněžnicích za úplňku.
Prázdnota prostoru
Moje první vzpomínka na tohle místo byla stará pouze rok - tehdy bylo vše utopené v husté mlze a krajinu pomalu zakrýval první sníh. Hory nebyly vůbec vidět, pouze nekonečná cesta vinoucí se nahoru a dolu. Blízkou chatu jsme tehdy přivítali. Tentokrát zde čekalo překvapení v podobě hor ozářených večerním sluncem.
Ďurková
Skvělé podmínky babího léta, mé nejoblíbenější části roku. Vzduch zůstává vlažný, viditelnost je výborná, mlhy se tvoří v údolích a stromy i tráva se odějí do barevného převleku. Večer přichází brzy, ale světlo je s nízkým sluncem příjemné už brzy odpoledne. A přesto někde zůstává vidina nadcházející změny. Ze dne na den se může všechna krása ztratit v bílé tmě a mrazu, jak jsem zde již dříve zažil.
Oblouk nad hlavou
Zapomenutá salaš v lese se zdála jako ideální místo k přemýšlení. Naprostá temnota okolo, zmírněná pouze miliony hvězd nad hlavou, vytváří dokonalé prostředí k přehodnocení toho, co je důležité a co je potřeba změnit. Alespoň do chvíle, než se z lesa začnou ozývat podivné zvuky...
Jako had
Často jsem přemýšlel o tom, co nás táhne do hor. Co nás přinutí hledat vzácné okamžiky naprosté radosti vykoupené tunami potu a bolesti? Jsou to naše jinak všední životy? Naše touha podniknout něco zdánlivě nesmyslného? Pro mě to vždy znamenalo hlavně zjednodušení myšlenek. V horách se svět smrští na prosté "jdi k tomu stromu, jdi k tomu kameni, najez se, vyspi a pak znova" a všechny ostatní myšlenky a obavy se náhle zdají nepodstatné.
Zpátky na cestě
Jeden z nejlepších zážitků v horách nepřichází zadarmo. Aby bylo možné být zpět na cestě již s východem slunce, je potřeba obětovat komfort i spánek. Naštěstí, ve střední Evropě a na podzim se tato oběť zdá o něco snazší, vždyť noc je dlouhá. Veľká Fatra na horizontu, s Krížnou, Ostredkom a Ploskou.
Tatry z Fatry
Jedno z klidných podzimních rán na hřebeni v očekávání východu slunce. V srdci Veľké Fatry, jen za doprovodu mírného vánku a jelenů v říji ozývajících se z lesa. Vysoké a Nízké Tatry objevující se nad horizontem Ploské.
Podmínky ze sna
Často se stává, že po špatném počasí přichází to dobré. Totéž by se dalo prohlásit o podmínkách pro fotografování krajiny. Když se po přechodu studené fronty a dnech plných deště a bouří znovu ukáže slunce, jako kdyby zářili o to intenzivněji ve snaze odčinit šedé dny minulosti. Zde se to přesně tak odehrálo, mraky odešly a objevilo se parádní světlo.
Stín Kôprovského štítu
Hustý mrak přecházející přes hřeben Vysokých Tater, nad hranicí mezi Slovenskem a Polskem. Trojúhelníkovitý stín Kôprovského štítu, vrcholu odkud je fotografie pořízena, se promítl na protilehlé vrcholy a vytvořil další vrstvu kontrastu mezi modrou hladinou plesa a nasvícenými štíty.
Oranžová záře
Neskutečný večer poté, co se odpoledne začalo slunce prodírat skrze mraky. Vše se měnilo neskutečně rychle, chvíli mlha, chvíli jasno, na mraky pod vrcholem se na chvíli ukázalo i brockenské strašidlo (vidmo). Chvíli před západem slunce se přihnal hustý mrak a zakryl celý vrchol, kde jsem se nacházel. Zdálo se, že ten večer se už nic zajímavého dít nebude, jenže se stal přesný opak. Pohled k Západním Tatrám přes Temnosmrečinská plesá.
Nejmenší velehory na světě
Vysoké Tatry, nejmenší velehory světa, jsou stále plné nádherných pohledů a překvapení, která se jen tak neomrzí. Se správnými podmínkami a na správném místě se také právě zde ukazuje více než jinde, že ultraširoký objektiv nemusí být stále široký dostatečně.
Soumrak na vrcholu
Nejlepší podmínky se často naskytnou až dlouho po západu slunce, kdy už si mnoho lidí myslí, že nejlepší barvy jsou dávno pryč. Celou krajinu pak ozáří velmi jemné světlo odrážející se od atmosféry. Vrchol 2363 m vysokého Kôprovského štítu.
Satan
Úplněk zářící ještě časně zrána nad vrcholem Satan. Celá skupina okolních hor byla kdysi pojmenována po pekelných stvořeních a měla údajně sloužit jako místo, kde se scházeli. V ranním slunci a naprostém klidu to dnes působí spíše úsměvně.
Kvetoucí břehy
Břehy největšího slovenského jezera, Veľkého Hincova plesa. I když bylo odpoledne pořád téměř zataženo, předpovědi slibovaly na večer úbytek oblačnosti. Díky postupně se objevujícím trhlinám v mracích, kterými proniklo jasné sluneční světlo, jsem neměl důvod jim nevěřit.
Hořící věže na horizontu
Během celého přechodu Nízkých Tater mě úplně nejvíc fascinovaly pohledy na Vysoké Tatry naproti. Teprve zde, kousek pod Ďumbierem, se sešlo ideální světlo a kompozice. Kdo by ten večer čekal, že ráno se budou celé hory topit v husté mlze a sněžení?
V zemi hor
Když jsem dorazil na Krúpovu hoľu a otevřel se přede mnou tento pohled s klikatou cestou vedoucí dolů po blízkém hřebínku, věděl jsem, že jsem našel nádherné místo. Snad polovina Slovenska je odsud vidět, počínajíc Malou Fatrou zcela vlevo, přes Liptovskou Maru a Západní i Vysoké Tatry vpravo na horizontu.
Nejvyšší část Karpat
Vyroké Tatry z Ďumbiera v Nízkých Tatrách. Hory byly prázdné už dávno před samotným západem slunce. Když slunce sestoupilo ještě níž, blízké hřebeny se pozlatily, zatímco hluboká údolí se utápěla ve stínu.
Ráno na Ramži
Ráno vždy přijde čas, kdy jsou kamna téměř studená, vše je zabaleno v krosně a chystáte se znovu na cestu. Zbývá poslední ohlédnutí přes rameno směrem k horám v dáli a vzpomínka na jedinečné podzimní ráno.
Dramatické Tatry
Během oběda na Zadné hoľi se na severu začaly tvořit těžké mraky. Nedlouho poté se pod těžkými mračny ukázaly nasvícené Vysoké Tatry spolu s dramaticky osvětleným úbočím Veľkého boku. Uprostřed dne je světlo většinou příliš ostré pro krajinářskou fotografii, tohle byla jedna ze vzácných výjimek, kdy ostrost světla naopak vytvořila atmosféru.
Horní Pohroní
S přibývající výškou při výstupu na hřeben Nízkých Tater se ukázala nejprve protilehlá Muráňská planina a dále pak celé údolí řeky hron. Louky a pole s osamocenými stromy v pozdním odpoledním světle vyžadovaly nutnou fotografickou zastávku.
Večer ve Veľké Fatře
Nejvyšší partie Veľké Fatry s Ostredkem a Frčkovem z Kráľovy skaly. Západ slunce se nakonec vydařil lépe, než jsem po převážně zataženém dni čekal. Od severu se už začala nasouvat další oblačnost, ale hlavní vrcholy zůstaly nasvícené zlatavým světlem.
Soumrak ve Veľké Fatře
Pohled směrem k nejvyššímu vrcholu Veľké Fatry - Ostredku - zachycené několik minut po západu slunce z Kráľovy skaly. Oblačnost odrážející zbytkové pozápadové světlo zde hrála hlavní roli.
Fatranská skaliska
Zde se sešlo vše takřka ideálně: barvy začínajícího podzimu, slunce zapadající přímo nad jedním ze skalisek a dramatická oblačnost pomalu se posouvající nad hory. Složeno ze 6 snímků s využitím expozičního bracketingu.
Ráno pod Úplazem
Začínající podzim se studenými nocemi a hřejivými prvními paprsky na okraji národního parku Velká Fatra. Slunce bylo sice již poměrně vysoko, ale blízké stromy rozptýlily ostré světlo a zůstala barevná podzimní scéna.
Hra oblaků
Po několika zatažených dnech je vždy fajn znovu spatřit sluneční paprsky. Když se mraky trhají rychle a světlo se neustále mění, pak je to ještě lepší. Slunce po chvíli zasvítí přesně tam, kde doufáte.
Nad oceánem stromů
Bokem od značených tras Malých Karpat jsem se vydal na výrazný pahorek, který se nakonec ukázal být snad tím nejkrásnějším místem v celé oblasti. Možná není nejvyšší ani nejskalnatější, ale nachází se přímo uprostřed hlubokých lesů a kombinace osamocených stromů na jeho západních svazích a roztroušené kameny jej činí výjimečným.
Klidné ráno
Slunce již bylo sice nad horizontem, ale louka Holint, obklopená hlubokými lesy a svahy, se stále ukrývala ve stínu. Během rán, jako je toto, se často naskytnou překvapivá setkání s divokými obyvateli těchto míst.
Svahy Vysoké
Pomíjivá krása medvědího česneku, tvořícího nekonečné zelené koberce, byla původním důvodem, který mě přivedl do Malých Karpat. Přímo pod vrcholy Vápenné a Vysoké jsem nalezl nejzajímavější a nejhustěji porostlé lokality.
Esence Malých Karpat
Jedno z mála míst v Malých Karpatech, odkud se díky absenci stromů naskýtají nějaké výhledy - svahy Vysoké. I když přímo ze skalnatého vrcholu se nabízí možná ještě o něco lepší výhledy, líbila se mi tato menší louka více.
Belianské Tatry
Poslední světlo na Belianských Tatrách. V údolí se začly tvořit mraky a rychle se posouvaly k východu. Kdybych čekal ještě o pár okamžiků déle, nebylo by kvůli nim vlastně co fotit.
Zelené pleso
Vzbudily mě první paprsky slunce odrážející se od stěny noclehárny Chaty pri Zelenom plese. První mé kroky vedly okamžitě k plesu, odkud jsem fotil první ranní světlo dotýkající se Kežmarského štítu. 8 snímků (ve dvou sloupcích) složených dohromady.
Bielovodská dolina
Pohled směrem na Zmrzlé a České pleso a dále do Bielovodské doliny. Přestože bylo brzké odpoledne, světlo bylo zajímavé. Nasvícené štíty kontrastují se stinnými partiemi. Zachyceno cestou na rysy. 5 svislých snímků složených dohromady.
Nová Chata pod Rysmi
Nově zrenovovaná Chata pod Rysmi (Hut below Rysy), kde začíná finální část výstupu na Rysy ze slovenské strany. Oblačnost přispěla k dramatické atmosféře okolních hor.
Cesta na Rysy
Slovenská cesta na Rysy, hraniční horu a zároveň nejvyšší vrchol Polska. Choďák, kde se lidem vyhnout prakticky nedá, ale zde představují měřítko k okolním horám. 5 svislých snímků složených dohromady.
Lomnický štít
Mraky obklopovaly okolní štíty, které chvílemi zcela zmizely v bílé mlze a v dalším okamžiku byly vidět celé. Nejzajímavější je ale situace někde mezi, kdy jsou štíty částečně zahalené a kontrastují s pohybující se oblačností.
Kamzíci
Celá Velká Studená dolina byla plná kamzíků, k některým bylo možné se přiblížit i jen na několik metrů. I střední ohnisko tak stačilo k pořízení rozumného snímku.