Nejvyšší pohoří Moravy a Slezska, Jeseníky, jsou možná stále lehce opomíjené. Naštěstí. Zdejší hřebenovka je přesto podle mého názoru nejlepší hřebenovkou v zemi. Zdejší travnaté hole, skalní útvary i výhledy do osídlených nížin považuji za téměř dokonalou kombinaci.
Námraza na hřebeni
Zima se zvolna hlásí o slovo silným větrem a mrznoucí mlhou. Krajina se prazvláštně mění. Důvěrně známé tvary stromů, keřů i trávy zůstávají rozpoznatelné, ještě to není pravá zima, která vše zahladí a schová. Ale každý pohled odhaluje zároveň skutečnost, že vše je rázem nebarevné, ohlodané na samotnou strukturu.
Keprník
V prostřední části jesenického hřebene jsou výhledy k nejvyšším vrcholům poměrně vzácné. O to více překvapí ojedinělý průhled skrz stromy, zvláště když vzdálené námrazou pokryté vrcholy ozařuje světlo zapadajícího slunce.
Les v ranní mlze
Slunce opatrně prosvítá do lesů pod hřebenem, kolem kmenů se ale stále drží zbytky ranní mlhy. Je stále podivně temná a v namodralých odstínech, které dokáže vykouzlit jedině podzim.
V promrzlých slatích
Pod Malým Jezerníkem horský les řídne, přibývá menších stromů a bažin. I večer se na větvích drží námraza, která se v protisvětle stříbřitě blyští. Slunce se pomalu schová pod horizont a hory pohltí chlad nadcházející noci.
Divoké odstíny červené
Podzim o sobě dává vědět zvolna, červeně zbarvenými lístky borůvčí v nejvyšších partiích hor. Zbarvené koberce roztroušené mezi kameny lákají svými výraznými odstíny. Když se ve večerním slunci začnou barvit do červena celé hřebeny, neodolám a fotím. 3x expoziční bracketing.
Barvy září
Začíná moje nejoblíbenější období roku plné barev. Ani jsem nepostřehl, jak rychle se to stalo, a borůvčí na hřebenech již září v nejdivočejších odstínech rudé. Pod Břidličnou horou nacházím dokonalý průhled mezi stromy směrem k Pradědu, s výraznými kameny a kobercem borůvčí v popředí.
Východ z Vozky
Vrchol Vozky tvoří několik menších a větších roztroušených skal. Nejspíš proto je to také mé oblíbené místo. Jak jsem ale mnohokrát zjistil, výhled z velkých skal často postrádá prostor a nenahrává kompozici, takže jsem se přinutil zůstat tentokrát níže. Zaujala mě namrzlá tráva a částečně zasněžená skalka.
Růžové ráno
Po zataženém dni uprostřed noci konečně začaly první hvězdy probleskovat skrze oblačnost následované úplňkem. Když se k ráno objevily nad horizontem první barvy, byl to takový můj budíček. Rychle vylézt ze spacáku, sbalit věci a spěchat k blízkému vrcholu. Zpoza lesa a vrcholových skal už zářila planoucí obloha.
Novoroční probuzení
O půlnoci horizont blikající tisíci ohňostroji a pak úžasný východ slunce - lze si vůbec představit lepší začátek roku? A to se ještě hodinu před úsvitem zdálo, že slunce zůstane skryto za mraky. Nakonec ale mraky ustoupily do údolí.
Zimní odměny
Odměna za mrazivé ráno na vrcholu Vozky, kde teplota dosahovala sotva -14°C. I když první sluneční paprsky vnímání teploty prakticky nijak neovlivní, přesto je takový pohled jistým způsobem hřejivý. Pohled směrem k nedalekému Keprníku.
Měsíční sonata
Mrazivé zimní ráno na vrcholu Vozky. Pod sněhovou přikrývkou vypadají stromy jako sochy z cukru, zatímco měsíc zapadá nad 120km vzdálenými Krkonošemi.
Zimní výtvory
Skály na vrcholu Vozky se s množstvím srážek změnily ve sněhové stěny. Vzhledem k poměrně vysokému množství srážek bylo tento rok prakticky nemožné dostat se sem bez běžek nebo bez sněžnic. Tolik sněhu ale znamená také množství netušených dočasných tvarů, které je tu možné najít.
Na hraně noci
Soumrak v zimě nastává poněkud odlišně než v létě. Zatímco v létě krajina rychle potemní a nebe zůstává relativně světlé, v zimě sněhem pokrytá bělostná krajina odráží světlo mnohem lépe a tma přichází s mnohem větším kontrastem. Opuštěný prales pod Vozkou.
Brousek
Českopolská hranice na vrcholu Brousek v Rychlebských horách, předhůří Jeseníků. Jedno z posledních míst v Česku, kde přes den v hlavní sezóně potkáte jen pár lidí a i ti zde pravděpodobně půjdou trek natěžko.
při sestupu
Opět se mi potvrdilo, jak úžasným místem jsou Ztracené kameny, můj nejoblíbenější vrchol v celých Jeseníkách. Skála na vrcholu Ztracených kamenů je vklíněna do svahu hlavního hřebene tak, že se odsud nabízí impozantní výhled. když se navíc přidá správná zima a inverze, je zde učiněný zimní ráj.
Tři čarodějové
Když se světlo vytrácí v pastelových tónech přicházející noci, stromy zahalené ve sněhových kabátech svedou bitvu o poslední paprsky. Pak už následují jen mráz a tma.
Mramorové vlny
S večerem se vyjasnilo, alespoň v nejvyšších partiích hor, které se prořezávaly skrz oblačnost. S teplotami hluboko pod bodem mrazu, odhalily sluneční paprsky ve sněhu vlnám podobné vzory.
Ranní sen
Naprosto úžasné podmínky na vrcholu Keprníku! Když jsem si uvědomil, že jsou v dálce vidět nejen Beskydy, ale také Malá Fatra a zcela vzadu dokonce špičky Vysokých Tater, přišlo mi to jako nemožný sen.
Teplo a chlad
První teplé paprsky v krajině mohou z obrazovky působit jako naprostá idylka. Realita je obvykle taková, že fouká ledový vítr a ruce při focení mrznou i v rukavicích. Podzimní kontrasty jsou ale zkrátka neodolatelné a zejména mlhy v údolích jsou přímo splněným přáním každého krajináře.
Vyšší sestry
Teprve až dlouho po západu slunce se objevily nejjasnější barvy nad Krkonošemi. Abych dokázal scénu s výhledem právě na Krkonoše zachytit, musel jsem použít 13s dlouhou expozici, což vyžadovalo vzhledem k silnému větru několik pokusů. Přímo pod nejvyššími horami se nachází polské Stolové hory - Hejšovina.
Vodopády na Poniklém potoce
Vodopád na Poniklém potoce se ukrývá hluboko pod boční neznačenou stezkou a odhaluje své krásy pouze zasvěceným. Na podzim naprosto fantastické místo a možná nejkrásnější vodopád v celých Jeseníkách.
Posledních 10
Poslední dny byly zatažené, nízká oblačnost mě držela v mlze a bílé tmě. Proto jsem ani nečekal nijak zázračný večer, když jsem se toulal v lesích pod Pradědem. Jenže silný vítr nakonec oblačnost rozfoukal a na posledních 10 minut dne se ukázala jasná barevná záře.
Zimní minimalismus
Bílá tma způsobená kombinací mlhy a sněhové pokrývky znatelně ovlivňuje schopnost orientace v terénu. Zároveň ale vytváří jedinečné minimalistické kompozice, kdy objekty jako stromy vystupují ze zdánlivé prázdnoty.
Zamrzlý zámek
Ztracené kameny svým skalnatým vrcholkem označují začátek hlavní jesenické hřebenovky. Během jasných dní je odsud nádherný výhled, jindy si s vámi počasí hraje o něco více - jako tentokrát, kvílením větru a mrznoucí mlhou, zatímco krajina zůstává pouze v odstínech černé a bílé. Možná, že tehdy je to ještě lepší.
Les soch
Bivakoval jsem kousek pod vrcholem Vozky ve starém lese. Když jsem ráno opoustil vyhřátý spacák a po krátkém setkání s jelenem, přivítalo mě vycházející slunce. Použit expoziční bracketing pro vyrovnání rozsahu scény.
Fialový večer
Úžasné barvy večera viditelné z horní hranice zdejších pralesů mě přiměly zkusit detail údolí se středním ohniskem. Nakonec se mi ale detail zdál až příliš malý a složil jsem 4 snímky na výšku do výsledného snímku.
Červená hora
Příjemný večer časného podzimu na Červené hoře. Mraky se krásně seskupily na jihovýchodě a světlo působilo příjemně teple (přestože byla poměrně zima). Pokusil jsem se dostat do snímku zajímavou část oblačnosti s výhledem na Praděd a vyvážit ji blízkými kameny.
Stín hory
Na vrcholu Břidličné hory jsem čekal už dlouho před východem slunce. Světlo se mi ale příliš nelíbilo, letní opar byl příliš silný, takže jsem musel počkat trochu déle než obvykle, až se slunce vyhoupne výše nad obzor a nad hlavní hřeben. Hlavní jesenický hřeben pak vrhl dlouhé stíny směrem do údolí, trojúhelníkový stín pak vrhla samotná Břidličná hora.
Můj svět
Když se měsíc schoval pod horizont, objevila se Mléčná dráha v celé své kráse, i když přecijen o něco méně zřetelně než v odlehlejších lokalitách. S tím jsem ale celkem počítal a doufal, že oranžová záře měst na výsledném snímku bude kontrastovat s temným nočním nebem.
Čekání na noc
Při čekání na zcela tmavou část noci jsem měl dost času na pořízení tohoto snímku. Zachytil jsem několik expozic v různou dobu ze stejného místa, jedna s barvami západu slunce, s osvíceným stanem a další hodinu poté, když už vyšly hvězdy. Zkombinováním expozic vznikne zajímavý výsledek.
Ztracené kameny
Ztracené kameny jsou jednou z nejlepších vyhlídek, které znám, a to nejen v Jeseníkách. Výstup lesem nenaznačuje nic z dokonalého výhledu, který se naskytne z vrcholu skalního klínu zasazeného do svahu. Počkal jsem zde na měkké pozápadové světlo.
Vrstvy II
Zaujaly mě jemné stíny a oranžové odstíny ve stromové aleji na horním okraji luk u Klepáčova. Pořídil jsem několik snímků v krátkém rozmezí mezi sebou, z nichž jsem vybral ten, na kterém se mi poměr mezi stíny a světly líbil nejvíce.
Vrstvy
Ve večerním světle a v letním oparu působily jednotlivé kopce jako navrstvené za sebou. Pohled směrem na Vernířovice.
Praděd
Večerní sestup z Vysoké hole. Pěkně zformovaná oblaka a podzimní barvy mě přiměly zachytit tuto scénu s odumřelým stromem a jeřabinou.
Praděd
Studené a větrné ráno na vrcholu Kralického Sněžníku, pohled směrem do Polska a k Jeseníkům. Zcela vpravo z oblačnosti vystupuje Praděd. Brzké vstávání v takovém případě stojí zato, pohled na stále spící hory je k nezaplacení.
Modravé kopečky
Studené a větrné ráno na vrcholu Kralického Sněžníku, pohled směrem do Polska. Brzké vstávání v takovém případě stojí zato, pohled na stále spící vesnice v údolí je k nezaplacení.