Přestože je Ukrajina známá spíše svými poli než horami, nám nejbližší Zakarpatská oblast je v tomto ohledu přímo pokladem. Ani v Rumunsku jsem nenarazil na tak opuštěné hory, kde je možné dny bloudit bez zahlédnutí stop po civilizaci. Právě zde, na Ukrajině, dosahují Karpaty své nejčistší formy. S poněkud odlišným způsobem života od toho v Česku a zdejší pověstnou infrastrukturou (silnice plné děr, staré sovětské vlaky, absence odpadkových košů, ...) je Zakarpatí nezapomenutelným zážitkem.
Hlavní hřeben Čornohory
Večer na vrcholu Pop Ivan Čornohorský přichystal jeden z mála vizuálně příjemných večerů během treku přes čornohorský hřeben. Od východu se přes vrch Smotrych blížily těžké mraky, sluneční paprsky s temnou oblačností sváděly souboj od západu. Výsledkem byl zajímavě nasvětlený hřeben s vrcholy Brebeneskul, Menchul a Dzembronia.
Prázdnota prostoru
Studený a větrný večer pod vrcholem Pop Ivan Černohorský. Vítr přináší od východu temné mraky a slábnoucí večerní slunce je jim jedinou zbývající protiváhou. Poslední sluneční paprsky se dotknou zasněžených plání stejně jako svahů hory Smotrych, aby se následujících několik dní vůbec neukázaly.
Do hor
Výstup na hlavní hřeben Čornohory z vesnice Luhy vede přes několik menších polonin. Tady na polonině Wertopy se konečně ukáže rozsáhlá část hřebene a je vidět, kudy hřebenová trasa povede. Odsud je to ještě dobrých 600 výškových metrů na vrchol Pop Ivan Čornohorský, který je vidět uprostřed snímku.
Sněhové pole
Jedno z mnoha sněhových polí, která bylo třeba překonat na hřebenovce. S těžkou krosnou na zádech je přechod kluzkého sněhového pole únavný a pomalý. Pohled zpět směrem na Pop Ivan Čornohorský.
Cesta přes Dzembroniu
Jednodušší část hřebenovky Čornohorou vedoucí přes vrchol Dzembronia. Hory v čisté podobě, pomalu se probouzející se po zimě. I když v levém údolí stále svítí slunce, mraky se rychle zformovaly nad horami a nedlouho poté už pršelo.
Rozestupující se oblaka
Stan balíme v jediném okamžiky, kdy skoro neprší. Hory jsou i nadále lapeny v mlze. Až na planině pod vrcholem Turkul se mraky na okamžik rozestupují a je možné spatřit cestu klikatící se nahoru. Ale i v takových zdánlivě nepříznivých podmínkách dokáží být hory stále úchvatné a krásné.
Před bouří
Cesta se klikatí kdesi pod výrazným vrcholem Petrosu a nabízí pohledy směrem k Huculským Alpám. Zbývající část cesty do Kvasů je ale stále dlouhá. Za hřebenem zahřmí a hned vzápětí se spouští silný déšť, zatímco se bouřkové mraky převalují zpoza hřebene. Jaro ukazuje svou sílu, ten den přichází ještě další dvě bouře.
Krokusové hory
Během tohoto treku přes Čornohoru panovalo stále časné jaro a počasí nebylo moc přátelské ani z hlediska chůze, ani z hlediska fotografie. Jedna z věcí, které činí tuto část roku v horách výjimečnou, jsou ale kvetoucí krokusy. Zatímco zbytek hor se stále utápí v odstínech hnědé a šedé, tyto první květy vnáší do krajiny barvu zcela odlišnou. Pohled směrem k Huculským Alpám, někde pod Petrosem.
Hraniční hory
Pohled ze sedla Pereval pod vrcholem Pop Ivan Čornohorský přes nekonečné karpatské vrcholky k rumunské hranici. Zasněžené hory v pozadí představují dnešní hranici mezi Ukrajinou a Rumunskem, vpravo Huculské Alpy, dále za nimi Maramureš a ještě dál teoreticky Rodna. Zachyceno nedaleko od stanu postaveného v závětří nižšího sedla.
Po bouři
Svěží jarní lesy a pastviny jsou fajn změnou po několika dnech strávených nahoře v horách, kde vládnou sníh, skály a mlha. Platí to zvlášť v případě, kdy už se vracíte z treku a v jednom dni vás přepadnou tři bouřky. Jedna z menších polonin nad osadou Kvasy, směrem na hřeben Svidovce.