Domovina, Česká republika. Vzdálenější kouty nebo naopak ty nejbližší. Vše, co nevydá na samostatnou galerii.
Po dešti
Květnové Novohradské hory vítají přeháňkou a následným rozzářeným večerem. Slunce zasvítí skrz větve čerstvým vzduchem až na kapradiny a kopřivy saturované vlhkostí.
Světlo na skále
N samém sklonku dne se slunce prodere skrz kmeny vzrostlého lesa a ozáří ukrytou skálu.
V rozkvetlém lese
Jaro v tom správném lese dokáže vykouzlit doslova magickou atmosféru. Čas od času se takové místo podaří nalézt doslova náhodou. V tomto případě bylo v plánu líné odpoledne na loukách nedaleko, zatímco zalesněný kopec na první pohled mnoho nesliboval. Vylézt prudký svah se ale vyplatilo, prakticky pod vrcholem čekal koberec dymnivek v plném květu.
Na jarních loukách
Nezvykle teplé jaro probouzí přírodu o měsíc dříve, takže kopce Českého středohoří lemují bíle kvetoucí třešně a hrušně. Bližší pohled na louky odhalí i množství mých oblíbených a krásně vonících petrklíčů.
Mrazivé ráno za Pardubicemi
Nestává se často, aby nížiny v okolí Pardubic pohltil mráz pod -10°C. Dvě výjimečná rána hned z kraje roku slibují ještě více a zcela jasné nebe. Krajina během mrazivých rán získává pohádkový a zasněný rozměr, pro který se vyplatí si přivstat. Neváhám a vydávám se k jedinému výraznému pahorku široko daleko - Kunětické hoře. Teploměr ukazuje -13°C, hrad se ukrývá v jemném mrazivém oparu, zatímco nebe pomalu růžoví.
Večer u jezera
Po zamračeném dni se obloha k večeru trhá a zlaté slunce rozzáří podzimem zbarvené stromy na hrázi jezera. Vybírám si místo s pěticí stromů rostoucí na blízkém ostrohu. Doplní jinak rovný horizont, zatímco mraky jim tvoří dokonalou protiváhu.
Trojice
Skupina osamělých stromů vysoko na horských pastvinách nikdy nezklame. Zde se stromy navíc vzájemně svým tvarem doplňují, přičemž atmosféru umocňuje nezbytná mlha.
Barvy Vysočiny
Vzduch chladne a podzim vrcholí. Vysočina se odívá pestrými barvami. V lese voní vlhké listí, zatímco louky objímá zádumčivé ticho.
Na Krkavčí skále
Podzim zvolna přichází i do nižších partií českých hor, i stromy Českého středohoří se zvolna barví do oranžova. Západ slunce kazí tenký pás mraků, nicméně směrem k jihu se táhnou lehká rozprostřená oblaka, které slunce na moment stihne probarvit.
Solitér
Před východem slunce jsou údolí v Orlických horách zaplněná mlhou. Chvíli je jí více, chvíli méně, až nakonec se rozestoupí tak, že z ní vykoukne oblý kopec s osamoceným stromem.
Ráno v Orlických horách
Když se slunce vyhoupne nad obzor a zalije krajinu příjemným světlem, mlha v údolích se začíná rozpouštět. Je jí stále tak akorát, aby nad ní vystoupily jednotlivé řady korun stromů lemujících rozlehlé okolní louky.
Čarodějný strom
Ihned po příchodu na rozlehlou louku posetou osamocenými stromy mě upoutá tento zpola uschlý a polámaný velikán. Když se slunce skloní níže, hledám kompozici v jeho blízkosti. Předvečer májové noci v Bílých Karpatech.
Ráno ve skalním městě
Centrální část skalního města z vyhlídky U Lvíčka. Koruny stromů, v brzkém předjaří ještě neprobuzených, odráží první sluneční paprsky chladného ráno, zatímco mezi skalami se drží temný stín.
Hruboskalsko
Klidný večer ve skalním městě. Kmeny starých borovic rámují průhled na skalní blok, na jehož vrcholu roste osamocený strom.
Holý vrch
Západ slunce z Holého vrchu směrem k nejvyššímu vrcholu Českého Středohoří, Milešovce. Mlha s večerem postupně klesá dolů do údolí, takže nejvýraznější pahorky vystoupí nad ní. Stejně tak i blízké do podzimních barev oděné stromy.
Mozaika remízků
Večerním sluncem zalité louky v okolí obce Hlinná v Českém Středohoří. Kouř připomínající závoj mlhy se nejprve zdá spíše ku škodě věci, ale nakonec příjemně zjemňuje přechody krajiny směrem k obzoru.
Podzim ve Středohoří
Podzimně zbarvené lesy a remízky Českého Středohoří. Večerní slunce prostupuje tenkým závojem mlhy a ozařuje mozaiku barevných korun stromů.
Divoká Orlice
Brzké ráno v kaňonu divoké řeky. Lesem prostupuje chlad odcházející noci, zatímco ze stromů se neslyšně k hladině snáší zlaté listí. Mezi kmeny se plazí náznaky mlhy. Dokonalý vrcholný podzim u Divoké Orlice.
Podzim na řece
Do soutěsky jsem přijel kvůli barevnému podzimu u řeky. A podzim tentokrát nezklamal. Navařil lehkou mlhu prostupující smrkovými lesy a zbarvil listí do žluto-oranžových tónů. Mezi všemi těmi listy mě zaujme pohled k říční hladině, nad kterou se sklání starý jeřáb s rudými plody.
Houby nad řekou
Svahy nad Divokou Orlicí pokrývá neskutečné množství podzimně zbarveného listí. V místě, kde rostou nejstarší buky s mohutnými kmeny, spatřím z listí vystupovat trs takřka až bílých hub. Jasný signál zastavit se a porozhlédnout se okolo. A během chvíle nalézám trs ještě jeden, s pohledem přímo na řeku.
Zemská brána
Orlické hory jsou spíše nízké zalesněné kopce, většinou tak dávám přednost jiným oblastem. Nedá se jim však upřít jistý genius loci bývalých Sudet a jedno místo je pak na podzim takřka sázkou na jistotu - skalní soutěska, kterou řeka Divoká Orlice opouští Polsko a přitéká do Česka.
Hřensko
Oproti všeobecnému přesvědčení se mi České Švýcarsko příliš nelíbí. Příliš mnoho infrastruktury, příliš mnoho lidí. Přiláká mne pouze přítomnost čerstvých spálenišť. Nakonec mě ale zaujme jedna klasika - objekt bývalé plynárny v Hřensku, krčící se stranou v lese mezi skalami.
Hraničky
Jaro přichází do hor prudce a znenadání, les se rozestupuje ve vonící louku. Na první pohled vypadá docela obyčejně, vlní se mezi zalesněnými svahy. Až druhý pohled na kvetoucí stromy, upravené remízky a zarůstající základy dávno zmizelých domů odhalí, že zde stávala odlehlá osada - Hraničky.
Kouřová clona
Lesnaté stráně pomalu mizí, zatímco se vzduchem nese štiplavý zápach kouře. Ne, to není mlha, ale dým stoupající ze stanovišť, kde se pálí větve a zbytky dřeva. Zůstane jen pár posledních stromů, povětšinou borovic, jejichž koruny vystupují před bílým závojem.
Frýdlantské cimbuří
Nad horami se držela neprostupná oblačnost, ale světlý pruh nebe nad horizontem stále sliboval naději na dobré světlo. Už při příchodu na vyhlídku bylo zřejmé, že světlo bude naprosto výjimečné. Mraky potemněly, zatímco krajinu zalilo zlatavé světlo. V kombinaci s podzimně zabarvenými stromy podmínky přímo ideální. 9 snímků na výšku složených dohromady.
Vodopád Černého potoka
Zhruba v polovině délky údolí, v rozeklané soutěsce, tvoří Černý potok 7 metrů vysoký vodopád. S kmenem padlým přímo do řečiště a s podzimně zbarvenými stromy okolo nelze toto místo jen tak minout. 6 snímků na výšku složených dohromady.
Jarní sen
První, co mě přimělo se zastavit na tomto místě bylo světlo - těžko mohlo být lepší. Měkké světlo pozdního odpoledne rozptýlené větvemi stromů ozařovalo přesně tohle místo. Větve čnící z kvetoucího koberce byly druhým zásadním prvkem, díky kterému jsem se zastavil a pořídil tento snímek.
Lužní lesy
Zjara se lužní lesy promění na kvetoucí zahrady. Divoké sasanky pokryjí celé spodní patro, zatímco stromy jsou stále bez listů. Foceno širokáčem pro zvýraznění perspektivy blízkých květů a zachování kvetoucího koberce v pozadí jako celku.
Letní noc
Dlouho jsem věděl o existenci tohoto stromu stojícího uprostřed polí, ale až dosud jsem se sem nikdy nevydal fotografovat. Správná situace konečně nastala s předpovědí jasné noci, realita byla ovšem poněkud odlišná. Na jižním obzoru se táhl pás mraků, navíc silně zabarvený světelným smogem. Použito 8 snímků složených mediánem do sebe zvlášť pro nebe a pro krajinu. 1 dark frame.
Slunečnicové pole
Když jsem čekal, až se přeženou mraky, překvapil mě krvavě rudý západ slunce. Naskytla se mi příležitost pořádně vyzkoušet nový širokáč od Samyangu, a přestože jsem měl celkem strach z nízkého počtu lamel clony (6) a z něj plynoucího počtu paprsků hvězdiček, které se vytvoří okolo zdroje světla, výsledek mi nakonec vůbec nevadí, spíše naopak.
Zimní ráj
Při sestupu z Lysé hory bylo slunce již dostatečně nízko na to, aby ozářilo krajinu teplými oranžovými tóny. Pohled na blízký vrch Travný a dále směrem na Slovensko; foceno v krutých mrazivých podmínkách při -15°C a silném větru.
Zmrzlý les
Slunce zapadalo v teplých odstínech, které kontrastovaly s namodralým ledem na kmenech stromů. Předpokládal jsem, že budu hodně řezat, abych více vynikla struktura ledu na stromech, ale nakonec se mi líbí neoříznutá verze orámovaná bližšími větvemi více.
Ranní rosa
Měkké světlo mě zavedlo do luk Železných hor, kde pavouci střádali své sítě na bodláčí. Záměrně lehce přeexponováno s ohledem k jasu ranního světla.
Svědek starých časů
Harmonie české krajiny, obilná pole, remízky a křížky u cest. Hledal jsem už jen nějakou kompoziční drobnost, nakonec posloužily tři nakvetlé vlčí máky.
Poslední přání
Focení v jarním lese se nakonec stejně stočilo k posledním fragmentům zimy - k zamrzlým kaskádám na lesním potoce. Zachyceno v rezervaci Ransko.
Zmrzlé pole
Leden roku 2013 se mi vůbec nelíbí, protože není pořádná zima. Konečně aspoň na chvíli mrzlo a kaluže v polích zamrzly. Když se k večeru objevily těžké mraky, věděl jsem, kam mám zamířit.
Podivná zima
Venku se začínalo objevovat zajímavé světlo, takové, které mě okamžitě vytáhne ven. V takových chvílích nečekám, beru kolo a vyrážím alespoň za město do polí. Těžko věřit, že takto může vypadat leden.