Nejbližší alpská země, nejbližší ledovce. Země plná rozmanitých hor, lesů i podhorských pastvin, kde na cestách doprovází stáda krav. Často jsem do Rakouska jezdil jako dítě, bylo to prakticky mé první seznámení s vyššími horami. Postupem času mě ale začala lákat spíše východní divokost. Naopak přílišná civilizovanost zdejších hor a množství lanovek, které dle mého názoru hory pouze hyzdí, mě spíše odrazovaly. Rozloha Alp je však dostatečná, aby se i zde uchovaly ostrovy hor opuštěných a takřka divokých.
Hochgolling
Ráno nemám v plánu stoupat až na vrchol Greifenbergu, jenže mě budí skoro jasné nebe a mrazivý vzduch. Tomu se nedá odolat, zvláště když předchozí den se vrcholy směrem k Vysokým Taurám halily v mracích. Vychází to dokonale, hory zlátnou v ranním slunci. Líbí se mi zejména nejvyšší Hochgolling, ale celkový pohled na probouzející se Alpy je nezapomenutelný.
Zwerfenbergsee
Ráno se dávno mění v den, ale u jezera nikdo není. Přes potok nevede most, musím brodit. Zdá se mi to tu odlehlé, divoké. Jako v docela jiných horách. Je tohle vůbec ještě v Rakousku? Zastavuji v místě, kde je dno jezera tvořeno největšími balvany a fotím.
Nízké Taury v podzimních barvách
Greifenberg nabízí prakticky dokonalý výhled na celé Nízké Taury. Zajímavá je zejména jezerní kotlina nacházející se přímo pod ním. Modrá barva jezer kontrastuje s podzimní nažloutlou trávou. Když mizí několik blízkých mraků, ukazuje se i pohled na vzdálenější vrcholy severním směrem.
Goldlacken
Deštivé odpoledne mě vede vzhůru do hor. Ozve se i několik hromů. U skupiny jezer Goldlacken zůstávám přes noc. Večer déšť pozvolna ustává, ale když pořizuji tuto fotografii, hladinu stále čeří množství dopadajících kapek. Krajina je po dešti zvláštně saturovaná a podzimně studená. Líbí se mi to. Zkouším různé kompozice, ale pouze tato, minimalistická, v mých očích reflektuje atmosféru studeného podzimního alpského večera.
Kamenný mužík
Severní stěna Hochgollingu majestátně shlíží nad údolím. Pár dní starý sněhový poprašek, který se udržel pod vrcholem, ukazuje, kde začínají opravdu vysoké hory. Stoupám k suťovému poli, kde stojí několik kamenných mužíků vyznačujících cestu. Obzor pomalu světlá a krajinu pomalu pohlcuje měkké narůžovělé světlo.
K Vysokým Taurám
Z Nízkých Taur to do těch Vysokých není daleko. Snadno lze dohlédnout ke Grossglockneru nebo jako zde k taktéž zaledněnému Ankogelu. Po mrazivé noci září čistým vzduchem do dáli jako blyštivé majáky.
Vrchol Greifenbergu
Na vrchol Greifenbergu stoupám celkem třikrát. Odpoledne jej přecházím poprvé, večer podruhé. To se mi stále nezdá světlo zcela ideální pro kompozici s vrcholovým křížem. Ráno neodolám a stoupám vzhůru naposledy. Slunce se vyhoupne nad sousední alpské vrcholy a hory pomalu zlátnou. Kříž na vrcholu je svědkem dalšího nového dne.
Skrytá perla
Cesta kotlinou vede podél mnohých jezer, to nejmodřejší je však zrakům dokonale skryto za terénní vlnou. Teprve z vrcholu je možné tuto skrytou perlu objevit a žasnout nad rozmanitostí, jakou dokáže vytvořit obyčejná voda v jezerech vzdálených od sebe jen pár desítek metrů.
Klafferkessel
Jezerní kotlina Klafferkessel představuje místo, kde cesta na chvíli zvolní, výrazně nestoupá, ani neklesá. Okolí zdobí množství menších či větších jezer obklopených kolmými skalisky. Nejzajímavější pohledy se však naskytnou při pohledu na kotlinu seshora, zvláště když podzimní slunce vytvoří neobyčejně kontrastní scénu.
Nad údolím Kleinsölktal
V momentě, kdy se slunce přehoupne těsně nad horizont, nezáří ještě dostatečně jasně, aby vrhalo ostré stíny. Je to zvláštní chvíle, rozhraní dvou světů. Krajina ještě spí a halí se do namodralého jednolitého stínu, ale horizont se topí v oranžové záři. Stačí jen okamžik a vše se změní. 3x expoziční bracketing.
Säuleck v mracích
Když se probouzím vysoko v horách, vždy nejprve vzhlédnu k obloze. Bude jasno? Budou nějaké mraky? Bude východní obzor zářit nažloutlým světlem, zatímco se krajina ještě topí v namodralém stínu? Často to nevychází, ale někdy se ukáže dokonalá inverze. Z mraků vystupují osamocené vrcholky hor, obzor září a vysoko na nebi plují jen drobné cáry mraků.
Lahnerleitenspitze
Srpnový sestup z Lahnerleitenspitze v Ennstalských Alpách. V místě, kde se rozestupuje kosodřevina a odhaluje staré vybělené kořeny, se zastavuji. Zajímavá je zejména pyramida výrazného vrcholu Lugauer vypínající se nad údolím Radmer.
Hranice lesa
V místech, kde les přechází v horské louky, nabývají stromy neobyčejných tvarů. Rostou osamoceně, s větvemi ošlehanými větrem přimknutými těsně ke kmeni. Kdesi nad Schafbödenalm.