Od zaledněných vrcholů Nebeských hor přes pouštní kaňony a stepi k vysoko položeným pastvinám u jezera Song Kul. Horské průsmyky Těrského Alatau, vyprahlé okolí jezera Issyk-Kul i oblé přívětivé kopce na jihu u Narynu. Kyrgyzstán nabízí rozmanitou krajinu doplněnou stády polodivokých koní i tradičními jurtami. Bezesporu jedna z nejrozmanitějších zemí Střední Asie a možná i na světě.
Kaňony Forgotten rivers
Jestli je nějaké místo v Kyrgyzstánu opravdu překvapující, jsou jím rozsáhlé kaňony "zapomenutých řek". Písčitá zvrásněná krajina se zde nekonečným množstvím hřebenů táhne až k obzoru. Už samotná pouštní krajina by byla naprosto ohromující, obzoru ovšem dominuje zaledněný hřeben Ťan-šanu, který se zvedá vysoko nad kaňony.
Oguz Bashi
Závěru údolí Džety Oguz dominuje hora Oguz Bashi (dříve známá jako Jelcinův štít), jejíž jméno doslova znamená "hlava býka". Pětitisícovka skutečně svými dvěma vrcholy býčí rohy připomíná. Když se les rozestoupí a nad rameny divoké řeky vystoupí zasněžená stěna, objeví se pohled dokonale vystihující kyrgyzské hory.
Mlhy Nebeských hor
Až dlouho po východu slunce získává krajina v okolí Arabel Suu ten pravý nádech, jaký jsem si představoval. Zlátnoucí, jinovatkou pokryté travnaté pláně mezi pokroucenými břehy jezer a potoků náhle vystoupí z mlhy. Postupně mizející mlha nakonec odhalí i zasněžené vrcholy v pozadí, které se proti světlému nebi zjeví zprvu jako nevýrazné přízraky.
Jezero Ala Kul
Dlouho to vypadá, že večer u perly Kyrgyzstánu, horského jezera Ala Kul, bude zatažený. Na cestě nás zdrží bouře, která nekompromisně zatáhne celé nebe a krajina dramaticky potemní. Až v samém závěru dne se mraky částečně rozestoupí a protější skalnaté svahy ozáří oranžové světlo zapadajícího slunce. Nad zamrzlou hladinou jezera hledám vhodnou kompozici, až nacházím několik trsů fialově kvetoucích květin, které dají fotografii prostor.
Jezero Arabel
Těžká oblačnost přichází do Nebeských hor. Studené vody jezera Arabel ležícího ve výšce 3800 metrů nad mořem odrážejí černé svahy vypínající se nad Burkhanským údolím. Netrvá dlouho a hory mizí v šedé cloně, která se nezadržitelně blíží, padají kroupy a hromy burácejí. Po přechodu sněhové bouře jsou okolní vrcholy pokryté čerstvým sněhem.
Oblé pastviny
Nekonečné oblé pastviny v okolí Narynu se táhnou ve všech směrech až k horizontu. Pouze na jihu je převyšuje zaledněný hřeben At-Baši, nesměle vystupující nad nízkými kopci. Odsud už to není daleko k čínským hranicím. Zdánlivě přívětivou tvář pastvin zachmuřují všudypřítomné mršiny a lebky zvířat i pastevci přísného vzezření, kteří se tu a tam vynoří z chaotické spleti údolí.
V zelených kopcích u Narynu
Krajině v okolí Narynu dominují nekonečné zakulacené kopce nevysokých hor. Přívětivé pastviny svou tvář odhalí naplno s nízkým sluncem, kdy se zvýrazní jednotlivé obliny i výrazná barevnost oranžové horniny a zelených bylin. Měřítko krajiny pak vynikne až v přítomnosti koní. I zde se v dáli dvojice pasoucích se koní nachází.
Jurty u Song Kulu
Ke kyrgyzské krajině neodmyslitelně patří tradiční jurtové tábory. Mnohde jsou jurty už vyložené turistickou záležitostí, v širokém okolí jezera Song Kul jde ale o naprosto běžný způsob bydlení pastevců. Bílé stany, z nichž po celý den stoupá kouř, zdobí údolí a v jejich okolí téměř vždy naleznete stáda koní, ovcí nebo krav.
Song Kul
Těžko hledat typičtější krajinu Kyrgyzstánu než břehy jezera Son Kul ležícího ve výšce přes 3000 metrů. Travnaté pláně zvedající se pozvolna ke vzdáleným horám, tradiční pastevecký život v jurtách i volně se pasoucí stáda koní vytváří jedinečnou krajinu.
Duha nad pastvinami
Jezero Song Kul i přilehlé pláně jsou natolik rozlehlé, že je možné hodiny sledovat bouře zuřící na opačných březích jezera, než se přesunou blíže. Odcházející bouře pak často díky vzdáleným horizontům ozáří slunce a vykouzlí kouzelnou podívanou v podobě duhy.
Ráno na březích Song Kulu
Po deštivé noci se pastviny na březích jezera Song Kul rozzáří přívětivým sluncem. Krajina získává úplně jiný nádech, i vzdálené hory jsou vidět a neztrácí se v mlhavém oparu. Venku je překvapivě živo, okolo jurtových táborů již Kyrgyzové vykonávají první nezbytné práce a první koníci se vydávají na pastvu.
Konorček
Rozsáhlé kaňony Konorčeku si nemůžeme nechat při cestě Kyrgyzstánem ujít. Zdejší krajina bez přehánění připomíná mnohem slavnější kaňony Severní Ameriky. A zde? Kaňony máme jen pro sebe a mezi špičatými výběžky můžeme libovolně stanovat. Nejpůsobivější je pak samozřejmě ráno, nejprve lehce rozpačité, to když se slunce na chvíli schová za pás mraků. Nakonec se ale vyhoupne ještě o něco výše a kaňony se rozzáří neuvěřitelnými barvami.
Rozeklané kaňony Konorček
Konorček, na rozdíl od jiných kyrgyzských kaňonů, postrádá jednotící ráz a strukturu. Skály jsou zde členěny takřka náhodně. Někde se vyskytují jen okrově zabarvené obliny, které o kus dále přechází v kolmé a ostře špičaté výběžky. Někde převládá výrazná vertikalita, jinde výrazné zlomy a někde kaňony připomínají obří termitiště. Právě ona rozmanitost a síla detailů činí z Konorčeku jedno z nejkrásnějších míst Kyrgyzstánu.
Kaňony Konorčeku
Ostré skalní stěny červené barvy v rozeklaných kaňonech Konorček vypadají dobře snad v každou denní dobu. Samozřejmě, že během východu nebo západu slunce nabývá hornina ještě rudějších tónů. Ale klesající pozdně odpolední slunce dokáže odhalit zase jiné kontury a nové pohledy na kaňon. Snad právě tehdy se spalující horko zhmotňuje i ve fotografii, ve formě měkkých stínů.
Večer pod průsmykem Teleti
Chladný večer na východní straně sedla Teleti zhruba v prvních místech vhodných k utáboření směrem od průsmyku. Přestože okolí dominují přívětivé horské louky, nacházíme se ve výšce okolo 3500 metrů nad mořem. Pouze do nejvyšších vrcholů nad protějším údolím Karakolu se ještě opírají poslední sluneční paprsky.
Nekonečné kaňony
Přímo od břehů jezera Issyk Kul se pozvolna zvedají rozvětvené kaňony. Snad je v minulosti vytvořilo mnoho řek tekoucích od zaledněných vrcholů Těrského Alatau. Dnes ve vyschlých korytech vládnou pouštní podmínky s občasně rostoucími pichlavými keři. Místo nyní známé jako "kaňony zapomenutých řek" by těžko nalezlo příznačnější název.
Hory duchů
Rozlehlou náhorní plošinu plnou jezer vyplňuje nad ránem nízký pás mlhy. Nad mlhou se v prvních paprscích vycházejícího slunce barví vzdálené zaledněné čtyřtisícové vrcholy. Po nepohodlné mrazivé noci jsou pohledy jako tento doslova za odměnu.
Ráno na Ťan-šanu
Pás mraků se barví při východu slunce nad čerstvě zasněženými vrcholy. Přestože okolní krajinu převyšují hory zdánlivě nevysoké, nacházíme se zhruba 3800 metrů nad mořem mezi horskými průsmyky Barskoon a Arabel.
Burkhanské údolí
Vysoko nad Burkhanským údolím před příchodem sněhové bouře. Zelené tóny v dolině doplňují jinak pusté a černohnědě zbarvené svahy zakončené ledovci. Krajina připomíná spíše sopečné pláně centrálního Islandu, ovšem nacházíme se uprostřed vysokého Ťan-šanu.
Mlžné ráno v horách
Mrazivé probuzení v Nebeských horách provází cáry mlhy všude okolo. Jen nejvyšší vrcholy pokryté čerstvým sněhem vystupují nad neprostupným pásem plíživé oblačnosti. Na táhlých pláních hledám cokoliv, co by doplnilo popředí pod mlhou. Až u skupiny menších jezer jsem spokojen; právě včas, když se okolní hory začínají zvolna barvit přicházejícím východem slunce.
Sněhová bouře
Uvězněni v divokých horách Ťan-šanu čekáme se soumrakem na příchod sněhové bouře. Těsně než se celé nebe zatáhne, zůstane kdesi daleko nad obzorem malé světlé okno. I okno rychle mizí, stačím jej zachytit v dokonalý moment nad blízkým pahorkem, než zmizí zcela a na pláně dopadnou první dešťové kapky.
Kyrgyzské stepi
Podobná krajina dominuje větší části centrálního Kyrgyzstánu i okolí největšího jezera Issyk Kul. Pro fotografa je přínosem, že se s až překvapivou pravidelností každý den utvoří dramatická oblačnost. Nad pahorky a horami se kupí mraky dostatečně temné, aby krajina získala dramatický nádech a zároveň dostatečně řídké, aby propustily i sluneční paprsky.
V údolí Teleti
Dlouhé a přívětivé údolí Teleti sleduje tok stejnojmenné řeky. Divoký proud tekoucí z ledovců vysoko nad údolím protéká zelenými přívětivými loukami a řídkými lesy. Všude okolo kvetou horské byliny, po stráních se prohání stáda polodivokých koní. Pohled ke čtyřtisícovým vrcholům nad bočním záhybem údolí.
Pobřeží Issyk Kulu
Hned od břehů rozsáhlého jezera Issyk Kul se zvedají pouštní kaňony. Obzor korunuje zaledněný hřeben Těrského Alatau, pětitisícového bočního hřebene Ťan-šanu. Dva extrémy, horko písečných valů i mráz ledovců, vytváří neobyčejný kontrast. Když přejí podmínky, kontrast ještě podpoří slunce ozařující kaňony a temné mraky nad horami.